Maďarsko

Maďarsko má 93 030 km² — asi o pětinu víc než Česko — zhruba 9,5 milionu obyvatel, žádné moře a hranice se sedmi zeměmi: Rakouskem, Slovenskem, Ukrajinou, Rumunskem, Srbskem, Chorvatskem a Slovinskem. Leží uprostřed Karpatské kotliny, což je opravdová zeměpisná mísa, a asi 84 % jeho plochy je pod 200 m n. m. Je to po Nizozemsku nejplošší země Evropy a nepůsobí to, že by mělo být obklopeno horami, ale je.

Od sousedů ho odlišují tři věci. První je jazyk: maďarština je uralská, ne indoevropská, příbuzná finštině a estonštině a mnohem blíž dvěma malým sibiřským jazykům — a ze všech stran ji obklopuje slovanská a germánská řeč, se kterou nemá nic společného. Druhá je voda: Maďarsko sedí na ztenčeném úseku zemské kůry a má přes 1 300 termálních pramenů, z nichž víc než stovka je přímo v Budapešti. Třetí je sama Budapešť, císařská metropole 19. století postavená pro zemi dvakrát větší, než je ta, které dnes vládne.

Maďarsko má na devět milionů obyvatel osm památek UNESCO: dunajské břehy a hradní čtvrť Budapešti s třídou Andrássy, vesnici Hollókő, arciopatství Pannonhalma, pusztu Hortobágy, raně křesťanskou nekropoli v Pécsi, vinařskou oblast Tokaj a dvě sdílené se sousedy — krajinu jezera Fertő s Rakouskem a jeskyně Aggtelek se Slovenskem.

A má národní paměť postavenou spíš na porážkách než na vítězstvích. Dvě data, která zná každý Maďar, jsou 1526, kdy bylo království zničeno u Moháče, a 1920, kdy Trianonská smlouva odebrala dvě třetiny území. Ani jedno není vzdálenou kuriozitou: obě jsou živá v kultuře, v politice i na mapě na zdi překvapivého množství restaurací.

Maďaři si říkají magyar a své zemi Magyarország. Do zbytku Evropy se „Hungaria" dostala jinou cestou — nejspíš z turkického onogur, „deset šípů" či „deset kmenů", přes slovanské jazyky a středověkou latinu — a podoba se slovem „Hun" je náhoda, která už patnáct set let plodí zmatky. Maďaři nejsou potomky Attilových Hunů, ať už si to středověcí kronikáři přáli sebevíc.

Dvě každodenní zvláštnosti, které je dobré znát. Maďaři píší příjmení první jako východní Asiaté — skladatel je doma Bartók Béla a v cizině Béla Bartók. A datum se píše rok, měsíc, den. Obojí jsou zvyklosti uralské rodiny, které tisíc let v Evropě přežily nedotčené.

Karpatská kotlina je skutečná geologická proláklina obklopená Alpami, Karpaty a Dinárskými horami a Maďarsko zabírá nejplošší část jejího dna. Ta poloha vysvětluje o zemi skoro všechno: dva tisíce let byla přirozenou invazní cestou do střední Evropy, nikde nemá obranyschopnou hranici a pěstuje ohromné množství potravin.

Maďarská zemská kůra je neobvykle tenká — důsledek vzniku kotliny — takže geotermální teplo je skoro všude blízko povrchu. Výsledkem je víc než 1 300 termálních pramenů, z toho asi 120 v Budapešti, a lázeňská kultura běžící nepřetržitě od Římanů přes Turky až dodnes. Budapešť je jediná metropole na světě s fungujícím termálním lázeňstvím v takovém měřítku.

Kontinentální, se skutečnými čtyřmi ročními obdobími a širším rozpětím než v Česku: vzhledem k zeměpisné šířce chladnější zimy a spolehlivě teplejší léta. Kotlina drží vzduch, takže obě krajnosti zesiluje — a Budapešť v červenci umí být nepříjemná způsobem, jakým Praha obvykle není.

Maďarsko leží zhruba mezi 45°45′ a 48°35′ severní šířky — ve stejném pásmu jako Chorvatsko a jižní Francie. Budapešť je na severu středu na Dunaji, Balaton 100 km na jihozápad, Debrecín 220 km na východ, rakouská hranice dvě hodiny od metropole a rumunská tři.

Maďaři dorazili do Karpatské kotliny kolem roku 895 — honfoglalás, „nabytí vlasti" — jako konfederace sedmi kmenů pod Árpádem, přicházející ze stepi severně od Černého moře, jízdní a velmi dobří v tom, v čem byly jízdní stepní národy dobré. Šedesát let podnikali nájezdy na západ až do Španělska a jižní Itálie, dokud drtivá porážka na Lechu u Augsburgu v roce 955 tenhle obchodní model neukončila.

To, co následovalo, je rozhodnutí, které z Maďarska udělalo evropskou zemi místo poznámky pod čarou. Árpádův prapravnuk Vajk byl pokřtěn jako István — Štěpán — a na Boží hod vánoční 1000 nebo 1. ledna 1001 byl korunován korunou zaslanou papežem Silvestrem II. Založil biskupství, zavedl latinské křesťanství, rozdělil zemi na župy, z nichž mnohé existují dodnes, a své pohanské příbuzné nechal důkladně potlačit. V roce 1083 byl svatořečen a 20. srpna, jeho svátek, je dnem státnosti.

29. srpna 1526 se u Moháče na jihu střetlo uherské vojsko o snad 25 000 mužích s osmanskou armádou dvakrát až třikrát větší pod Sulejmanem Nádherným. Bitva trvala asi dvě hodiny. Král Ludvík II., dvacetiletý, se při útěku utopil v potoce. S ním padla většina šlechty a značná část vyššího kléru. Moháč není v maďarštině ani tak místní název jako slovo znamenající národní katastrofu a používá se tak v běžné řeči dodnes.

Království se rozpadlo na tři části: Turci vzali střed, Habsburkové severní a západní pruh zvaný Královské Uhry a Sedmihradsko se stalo polosamostatným knížectvím odvádějícím sultánovi tribut — a proto se z něj stalo útočiště maďarského protestantismu a maďarské kultury vůbec. Budín padl v roce 1541 a Turci ho drželi 145 let.

Osvobozené od Turků se Uhry ocitly hluboko uvnitř habsburské monarchie a strávily 18. století ve vztahu, který nikdy nepřijaly. Rákócziho povstání (1703–11) bylo prvním vážným pokusem odejít a vyprodukovalo většinu maďarské melancholické lidové hudby. Druhým pokusem byl rok 1848 — a ten je ten podstatný.

15. března 1848, uprostřed evropského revolučního roku, obsadila skupina spisovatelů a studentů v Pešti — mezi nimi pětadvacetiletý básník Sándor Petőfi — tiskařský lis, vydala bez cenzury Dvanáct bodů a Petőfiho Nemzeti dal (Národní píseň) a odstartovala revoluci. Do měsíce mělo Maďarsko odpovědnou vládu, zrušené nevolnictví, svobodu tisku a vlastní zákony. Do roku bylo ve válce s Vídní a v dubnu 1849 vyhlásilo plnou nezávislost.

Osmnáct let po rozdrcení revoluce uzavřela Vídeň dohodu s těmi, které rozdrtila. Rakousko-uherské vyrovnání z roku 1867 (Kiegyezés) vytvořilo Rakousko-Uhersko: jeden panovník, jedna armáda a jedna zahraniční politika, ale dva parlamenty, dvě vlády a dvě poloviny říše, z nichž ta uherská si své vnitřní věci řídila zcela sama. František Josef byl korunován uherským králem a zůstal jím padesát let.

Následovalo nejúspěšnější půlstoletí maďarských dějin. Budapešť — do sloučení Budína, Óbudy a Pešti v roce 1873 tři samostatná města — rostla rychleji než skoro kterékoli evropské město, z asi 300 000 na necelý milion do roku 1914. Skoro všechno, co dnes návštěvník fotí, vzniklo v těch čtyřiceti letech.

Tohle je nejdůležitější datum moderního maďarského vědomí a to, kterému cizinci rozumějí nejmíň, takže stojí za přesnost. Po rozpadu Rakouska-Uherska, krátké demokratické republice a ještě kratší sovětské republice Bély Kuna zmenšila mírová smlouva podepsaná 4. června 1920 v paláci Grand Trianon ve Versailles Uherské království z 325 000 km² na 93 000 km².

V holých číslech: Maďarsko ztratilo dvě třetiny území a asi 60 % obyvatelstva. Sedmihradsko připadlo Rumunsku — území větší než to, co z Maďarska zbylo. Horní Uhry se staly Slovenskem. Chorvatsko a Vojvodina připadly nové Jugoslávii, Burgenland Rakousku, Podkarpatská Rus Československu. Asi 3,3 milionu etnických Maďarů, zhruba třetina všech, se ocitlo v jiných zemích, aniž by se hnuli z místa.

Maďarsko vstoupilo do druhé světové války po boku Německa v roce 1941 a v lednu 1943 přišlo v ohbí Donu o většinu 2. armády — asi 100 000 mužů padlých, raněných či zajatých během několika týdnů. V roce 1944 se Horthy pokoušel z války vystoupit a 19. března 1944 Německo zemi obsadilo, aby mu v tom zabránilo.

Následovala nejrychlejší deportace celého holokaustu. Mezi 15. květnem a 9. červencem 1944, za necelých osm týdnů, bylo deportováno zhruba 437 000 maďarských Židů, drtivou většinou do Osvětimi-Březinky, kde byla většina zavražděna hned po příjezdu. Organizoval to Eichmann s malým německým štábem a provedlo maďarské četnictvo a maďarská správa — fakt, který se maďarská veřejná paměť opakovaně snažila přesunout jinam a který to historický záznam nedovoluje.

23. října 1956 se studentský pochod v Budapešti, solidární s reformami v Polsku, během několika hodin proměnil v celonárodní povstání. Dav strhl v Městském parku obrovskou Stalinovu sochu a nechal na podstavci jen boty; tajná policie zahájila palbu na demonstranty u budovy rozhlasu; a během několika dní se vláda zhroutila. Premiérem se stal Imre Nagy, reformní komunista, ohlásil systém více stran a 1. listopadu vyhlásil neutralitu a odchod z Varšavské smlouvy.

Sovětský svaz zdánlivě odešel a pak se vrátil. 4. listopadu vjelo do Budapešti několik tisíc tanků. Organizovaný odpor vydržel asi týden a stávky pokračovaly do ledna. Zahynulo asi 2 500 Maďarů a 700 sovětských vojáků; zhruba 200 000 lidí — dvě procenta obyvatelstva — v následujících týdnech uprchlo na západ, většinou přes Rakousko. Proto existuje maďarská diaspora v Kanadě, Austrálii a USA.

János Kádár, dosazený Sověty v roce 1956, řídil Maďarsko dvaatřicet let. Poté, co v odplatě po povstání nechal popravit několik set lidí, strávil zbytek vlády kupováním sociálního smíru — a udělal z Maďarska s velkým náskokem nejsnesitelnější zemi východního bloku.

Recept byl Nový ekonomický mechanismus z roku 1968: omezené tržní ceny, polosoukromé drobné podnikání a obecná politika nechat lidi na pokoji, pokud nechají na pokoji politiku. Kádárova vlastní formule zněla „kdo není proti nám, je s námi" — záměrný obrat Rákosiho stalinismu. Zvenčí se tomu říkalo gulášový socialismus a přinášelo to plné obchody, záhumenky, druhou ekonomiku a povolení cestovat na západ jednou za pár let.

Viktor Orbán byl premiérem v letech 1998 až 2002 a nepřetržitě je jím od roku 2010, se čtyřmi po sobě jdoucími volebními vítězstvími a ústavní většinou. To z něj dělá nejdéle sloužícího zvoleného předsedu vlády v Evropské unii a maďarská politika bez něj není pochopitelná.

Co se skutečně změnilo, je věcí záznamu, ne názoru. Byla napsána a v roce 2011 samotnou vládní stranou schválena nová ústava — Základní zákon — a od té doby opakovaně novelizována. Pravomoc Ústavního soudu v rozpočtových věcech byla omezena a jeho sbor rozšířen a znovu obsazen. Volební systém byl v roce 2011 překreslen tak, že převádí relativní většinu hlasů na dvoutřetinovou většinu mandátů. Většina regionálního tisku a velká část celostátních médií byla sloučena do nadace blízké vládě. Středoevropská univerzita byla z Budapešti vytlačena zákonem a v roce 2019 přesunula své americky akreditované programy do Vídně.

Asi 9,5 milionu lidí, a ubývá jich — počet obyvatel vrcholil v roce 1980 na 10,7 milionu a od té doby klesá každý rok, nízkou porodností a v poslední době i emigrací v rámci EU. Zhruba půl milionu Maďarů žije a pracuje v Rakousku, Německu a Británii. Postupné vlády vynaložily velmi velké částky na porodní politiku — osvobození matek čtyř a více dětí od daně z příjmu, dotované půjčky odpouštěné při narození dítěte — s mírným efektem.

Na zemi s devíti miliony obyvatel je maďarská produkce vědců těžko vysvětlitelná a byla předmětem nemála spekulací. Vžitý vtip mezi americkými fyziky ve čtyřicátých letech zněl, že ti brilantní Maďaři v Los Alamos jsou ve skutečnosti Marťané, kteří si Maďarsko vybrali jako krycí historku, protože jejich přízvuk i schopnosti se jinak vysvětlit nedají.

Maďarská kuchyně stojí na třech věcech: paprice, sádle a zakysané smetaně, přičemž nosnou konstrukci obstarává cibule. Není to jemná kuchyně a netváří se tak. Je taky podstatně pestřejší, než její pověst: má sladkovodní rybí polévky, plněnou zeleninu, celou civilizaci palačinek a jednu z lepších cukrářských tradic v Evropě.

Maďarsko má 22 vinařských oblastí a vinařskou historii sahající k Římanům — a strávilo dvacáté století ničením vlastní pověsti, nejdřív révokazem a pak kolektivizovanou hromadnou výrobou pro sovětský trh. Zotavení po roce 1990 je dramatické a pořád není v regionu široce známé, což z maďarského vína dělá jednu z lepších cenových nabídek v Evropě.

Budapešť byla do roku 1873 tři města: kopcovitý, tichý, aristokratický Budín a římská Óbuda na západním břehu a plochá, obchodní, rostoucí Pešť na východním. Pořád působí jako různá města a to rozdělení je to nejužitečnější, čeho se návštěvník může chytit. V Budíně se člověk dívá, v Pešti dělá.

Pešť je ta rovná strana a žije, jí a pracuje v ní devět desetin města. Je rozvržená na dvou okruzích a soustavě radiálních tříd proražených v sedmdesátých letech 19. století podle pařížského vzoru a je to jedno z nejcelistvějších měst 19. století, jaká v Evropě zbyla — zčásti proto, že vzniklo za čtyřicet let, a zčásti proto, že mezi lety 1945 a 1990 bylo příliš chudé na to, aby z něj něco zbouralo.

Dvě věci, kterými je dnes Budapešť mezinárodně nejznámější, jsou římsko-turecké dědictví a dvacet let stará náhoda — a jdou k sobě nečekaně dobře: ráno v horké minerální vodě a večer na dvorku plném vytaženého nábytku dá vážně dobrý den.

Severně od Budapešti teče Dunaj od západu k východu, narazí na visegrádské kopce a prudce se stáčí na jih. Dunakanyar — Dunajský ohyb — je nejhezčí krátký úsek maďarské krajiny a je to přímočarý celodenní výlet: hodina vlakem, autobusem nebo lodí z města.

Balaton má 592 km², je největším jezerem střední Evropy a je mořem země, která moře nemá. Je zároveň skoro absurdně mělký — průměrná hloubka 3,3 metru, s maximem dvanácti v jediném bodě u tihanyského poloostrova. Ta mělkost je celý charakter místa: voda se v létě ohřeje na 25–27 °C, na jižním břehu se dá brodit hodně daleko a je to důvod, proč je jezero rodinnou institucí a ne jachtařskou.

Většina návštěvníků vidí Budapešť a jede domů, což je chyba stejného řádu jako vidět Prahu a vynechat Čechy. Maďarský venkov je plochý, prázdný, levný a mnohem podivnější než hlavní město.

Maďarsko patří na hlavu obyvatele k nejúspěšnějším olympijským národům v dějinách — asi 190 zlatých medailí ze země pod deset milionů, což ho řadí do první desítky historické tabulky. Ta síla je soustředěná do hrstky disciplín a rozhodně není rozložená rovnoměrně.

Maďarsko je v EU i v Schengenu, takže odkudkoli ze střední Evropy neexistuje žádná hraniční formalita. Z Prahy je to dost blízko na to, aby letět nedávalo skoro žádný smysl.

Maďarsko patří k levnějším zemím EU, i když centrální Budapešť dohnala Prahu a v pár věcech ji předehnala. Venkov ne, a rozdíl mezi hlavním městem a zbytkem je velký.

Pro české cestovatele: Velvyslanectví ČR v Budapešti je v Rózsa utca v VI. obvodu — aktuální adresu a nouzovou linku si ověřte na mzv.cz. MZV ČR pro Maďarsko nevydává žádné varování nad rámec běžné opatrnosti. Registrace v systému DROZD je zdarma a zabere dvě minuty a je užitečnější, než většina lidí čeká, když se vám porouchá auto dvě stě kilometrů od ničeho.

Maďarsko je soused, o kterém si Češi myslí, že ho znají, a většinou ne. Je blízko, je levné, je snadné — šest a tři čtvrtě hodiny vlakem, žádná hranice, žádné vízum, karty všude — a velmi mnoho českých návštěvníků se dostane na víkend do Budapešti, projde hrad a lázně a už se nevrátí. To je plýtvání zemí, jejíž vnitrozemí je prázdnější, starší a podstatně podivnější než metropole.

Je to zároveň země, jejíž politiku nejde z poctivého popisu vynechat, a nevynechal jsem ji. Co se od roku 2010 stalo s ústavou, soudy, volebním systémem, médii a univerzitami, je výše uvedeno podle záznamu, stejně jako trvající spor s EU o zmrazené peníze. Stejně tak platí: Maďarsko je bezpečné, funkční a vlídné, nic z toho se návštěvníka netýká, a brát devět a půl milionu lidí jako přílohu jejich premiéra je zároveň nezdvořilé a nepravdivé. Maďaři se o tom hádají zuřivěji než jakýkoli cizinec.

Prakticky: jeďte v květnu, červnu nebo září. Dejte Budapešti aspoň tři dny a rozdělte je mezi oba břehy. Zajděte si do lázní a udělejte to pořádně — brzy ráno do Széchenyi nebo do Rudasu při západu slunce. Pak vypadněte z metropole: Eger na sklepy, Pécs jako nejlepší menší město v zemi, Dunajský ohyb na snadný den a na Balatonu spíš severní břeh než jižní. Objednávejte polévku i guláš jejich správnými jmény, pijte Furmint suchý — a když vám v deset dopoledne někdo podá skleničku pálinky, není to zkouška, tak prostě den začíná.

K obrázkům

Fotografie tady jsou ilustrativní rekonstrukce, ne dokumentární snímky, a tahle sada je neobvykle přesná — Budínský hrad, Řetězový most, Széchenyi, náměstí Hrdinů, egerský minaret, Tihany, Hollókő i pusztoví jezdci jsou rozpoznatelně sami sebou. Tři popisky nesou opravy, na kterých záleží: „gulášové" obrázky ukazují pörkölt a v jednom případě český bochník; omáčka paprikáše má být růžová od zakysané smetany, ne červená od rajčat; a Balaton je zelenošedý, ne tyrkysový. Nic nebylo vyřazeno. Etiketa na láhvi vína, jako většina generovaného písma, se nedá přečíst jako skutečný text.