Faerské ostrovy

Osmnáct čedičových ostrovů uprostřed severního Atlantiku, na půl cesty mezi Norskem, Skotskem a Islandem: 1 399 km², 54 tisíc lidí, asi 80 tisíc ovcí a ani jeden původní strom. Faerské ostrovy jsou jednou z nejdramatičtějších krajin Evropy a zatím i jednou z nejméně přeplněných.

Mimořádné je na tom to uspořádání. Každý ostrov je stoh lávových vrstev nakloněný a rozřezaný ledovcem do kolmých útesů, visutých údolí a nožových hřebenů, s trávou rostoucí až k sedmisetmetrovému srázu a s mořem na všechny strany. Vesnice z černě natřeného dřeva s drnovými střechami stojí na těch pár místech, která jsou dost rovná na stavbu. Počasí se mění každých dvacet minut, což je podle povahy buď problém, nebo pointa.

A je to překvapivě snadné. Lety z Kodaně trvají dvě hodiny, silnice jsou výborné, hlavní ostrovy spojuje síť podmořských tunelů — včetně jediného podmořského kruhového objezdu na světě — a z letiště se skoro kamkoli dostanete za devadesát minut. Anglicky se domluvíte všude. Potřebujete půjčené auto a nepromokavou bundu, a to je v podstatě celý logistický problém.

Poctivé komplikace jsou dvě. Je to drahé — skandinávské ceny plus ostrovní doprava. A je tu grindadráp, hon na kulohlavce, který je legální, tradiční a je to nejkontroverznější věc na Faerských ostrovech. Tahle stránka to řeší přímo, místo aby vás nechala překvapit v hospodě.

Føroyar znamená „ovčí ostrovy“ — ze staroseverského fær, ovce — a ovce tu byly první. Česky Faerské ostrovy, anglicky Faroe Islands, což je technicky tautologie, protože oy už samo znamená ostrov, ale úzus je ustálený.

Stoh čedičových lávových proudů z otevírání severního Atlantiku před zhruba 55 miliony let, nakloněný a pak vymodelovaný ledovcem. Výsledkem je 18 ostrovů, z nichž 17 je obydlených, žádný není dál než pět kilometrů od moře, s 1 100 km pobřeží na ploše menší, než má Praha s okolím.

Všechno je blízko a tunely to ještě zkracují. Letiště je na Vágaru na západě, Tórshavn na Streymoyi, tři čtvrtě hodiny podmořským tunelem. Z Tórshavnu je skoro každý silniční cíl do dvou hodin.

Na ostrovy možná první dorazili irští mniši — Navigatio Sancti Brendani popisuje „ostrov ovcí“ a „ostrov ptáků“ a pylové doklady naznačují pěstování obilí před příchodem Seveřanů. Pak, kolem roku 825, přišli Vikingové a Faeřané jsou od té doby severogermánsky mluvícím národem.

Sněm Løgting na Tinganesu pochází z té doby, což z něj dělá jedno z nejstarších parlamentních míst na světě. Sága o Faeřanech vypráví o christianizaci a o Sigmunduru Brestissonovi a Tróndurovi í Gøtu a zůstává zakládajícím národním textem. Ostrovy se kolem roku 1035 dostaly pod Norsko a s ním v roce 1380 pod Dánsko.

Po staletí byly Faerské ostrovy chudým dominiem pod dánským obchodním monopolem, který trval do roku 1856. Jeho zrušení umožnilo faerským obchodníkům koupit si vlastní lodě a ostrovy během jedné generace přešly ze samozásobitelského hospodaření na dálkový rybolov. Odtud pochází všechno moderní na téhle zemi.

V roce 1940 obsadila ostrovy Británie, aby je po pádu Dánska nezískali Němci — poklidná okupace, na kterou Faeřané vzpomínají vřele, díky níž začali vyvěšovat vlastní vlajku a která po sobě zanechala vývoz ryb do Británie, chuť na čaj a silný pocit odlišnosti. Referendum o nezávislosti v roce 1946 těsně prošlo a bylo anulováno; v roce 1948 přišla vnitřní samospráva.

Velmi malá, velmi bohatá a velmi propojená země. HDP na hlavu je srovnatelné s dánským, nezaměstnanost je blízko nule a počet obyvatel roste — což je u severoatlantické ostrovní komunity neobvyklé a je to obrat po dlouhé historii vystěhovalectví.

„Thorův přístav“, hlavní město asi 23 tisíc lidí — třetiny země — a jedno z nejmenších a nejsympatičtějších hlavních měst Evropy. Má michelinskou restauraci, pořádnou hudební scénu, kontejnerové jeřáby a vládní čtvrť z červených domů s drnovými střechami na skále uprostřed přístavu.

Západní ostrov, kam přiletíte a kde jsou dvě ze tří nejfotografovanějších míst země. Je dost malý na jeden den a většina lidí ho zvládne první nebo poslední.

Nejzápadnější ostrov, v zimě s jednociferným počtem obyvatel a s jednou z nejdostupnějších velkých kolonií papuchalků v severním Atlantiku. Dostat se tam je celé dobrodružství: trajekt, který se ruší, kdykoli to vlny řeknou, nebo vrtulník dotované státní linky.

Severní konec hlavního ostrova má dvě z nejfotografovanějších vesnic v zemi, na koncích dvou slepých silnic asi hodinu od Tórshavnu. Dají se stihnout obě za den.

Druhý ostrov, spojený se Streymoyí mostem přes úzký průliv — Faeřané mu říkají „jediný most přes Atlantik“ — a s nejvyšší horou a jednou z nejpůsobivějších vesnic.

Norðoyar — šest severních ostrovů — jsou nejdivočejší část země, s druhým největším městem, nejdramatičtější jednotlivou trasou a bondovskou souvislostí, která zčtyřnásobila návštěvnost jedné vesnice.

Jižní ostrovy dostávají zlomek návštěvníků, a právě proto vám na ně několik Faeřanů pošle. Sandoy je dnes napojený tunelem, Suðuroy je pořád dvě hodiny trajektem a působí jako jiná země.

Nejlepší důvod, proč sem jet. Faerské ostrovy jsou protkané starými poštovními a kostelními stezkami mezi vesnicemi, značenými mohylami, které jsou starší než silnice — a moderní turistická síť je postavená na nich. Vzdálenosti jsou krátké, převýšení ne a exponovanost je skutečná.

„Ull er Føroya gull“ — vlna je faerské zlato — je staré rčení, které přestalo být vtipem ve chvíli, kdy se faerské pletené svetry staly globální módní položkou. Ovcí je víc než lidí, volně se pasou na obecní půdě a celý vizuální charakter krajiny je produktem jejich spásání.

Země s 54 tisíci obyvateli postavila čtyři podmořské tunely a asi dvacet pozemních a provozuje dotovanou vrtulníkovou linku na ostrovy s méně než deseti obyvateli. Dopravní síť je na hlavu nejpozoruhodnější veřejnou infrastrukturou v Evropě.

Faerské ostrovy mají zhruba 300 dní deště v roce a rčení, že tu zažijete všechna čtyři roční období během jednoho dne. Fotky, kvůli kterým jste přijeli, vznikly v asi pěti procentech dostupného počasí, a zvládnout tohle očekávání je rozdíl mezi skvělou a zklamanou cestou.

Hon na kulohlavce je nejkontroverznější věcí na Faerských ostrovech, budou se vás na něj ptát a je lepší mu rozumět předem než být přepadený v hospodě. Tahle sekce popisuje, co to je a co říkají obě strany, aniž by předstírala, že ten spor neexistuje.

Čtyřiapadesát tisíc lidí, kteří se většinou znají, v zemi, kde je telefonní seznam řazený podle křestních jmen a kde je každý s každým nějak spřízněný. Je to jedna z nejbezpečnějších, nejgramotnějších a nejsoudržnějších společností Evropy — a není to tak úplně Dánsko.

Faerština je západoseverogermánský jazyk pocházející ze staroseverštiny, nejblíž islandštině a vymřelé norn z Orknejí a Shetland. Má asi 70 tisíc mluvčích a přežila období, kdy byla psaným jazykem jen dánština, hlavně díky ústní baladické tradici.

Tradiční faerské vaření stojí na jednom problému: jak uchovat jídlo přes zimu na bezlesých ostrovech, kde se nedá udit ani spolehlivě solit. Odpovědí bylo ræst — sušení větrem do řízené fermentace v otevřené kůlně — a vznikají tím chutě, které jsou opravdu náročné a naprosto nepodobné čemukoli jinému.

Za nějakých patnáct let přešly Faerské ostrovy od stavu bez restaurační kultury k michelinským hvězdám a k místu na seznamu každého vážného gastrocestovatele. Hnutí se postavilo na ræstu, mořských ptácích, řasách, andělice a jehněčím — tedy přesně na surovinách, za které se ještě generaci předtím trapně styděli.

Pivo, které se tu vaří od roku 1888, destiláty ochucené andělikou a až překvapivě donedávna režim blízký prohibici, jehož stopy jsou dodnes vidět na tom, jak se alkohol prodává.

Na 54 tisíc lidí produkují Faerské ostrovy nepravděpodobné množství hudby a festivalový kalendář je páteří léta. Když se dají termíny přizpůsobit, mířte na některý z nich.

Oceánské, chladné a v teplotách překvapivě stabilní: průměr je asi 3 °C v lednu a 11 °C v červenci a málokdy se to na kteroukoli stranu výrazně vychýlí. Co se mění, je vítr, oblačnost a denní světlo, ne teplo.

Letiště Vágar (FAE) je jediné, na západním ostrově, tři čtvrtě hodiny od Tórshavnu podmořským tunelem. Národní dopravce Atlantic Airways a SAS společně obsluhují skromnou, ale rostoucí evropskou síť.

Přímý let není, ale spojení je krátké a jednoduché: Praha–Kodaň a odtud Kodaň–Vágar. Celkem 6 až 9 hodin podle délky přestupu a časový posun jsou v létě dvě hodiny nazpět, v zimě jedna.

Jedna z nejsnadnějších zemí Evropy na cestování, jakmile přijmete, že rozvrh řídí počasí. Výborné silnice, všude angličtina, téměř nulová kriminalita a velmi dobré pokrytí signálem — s pár konkrétními místními zvláštnostmi, které stojí za to znát.

Drahé — severské ceny plus ostrovní doprava. Krajina je zadarmo a turistické poplatky jsou drobné; všechno ostatní stojí to, co v Kodani nebo o něco víc.

Podle jakéhokoli kriminálního měřítka jedno z nejbezpečnějších míst na světě — Faerské ostrovy měly za paměti současníků hrstku vražd a lidé nechávají auta nastartovaná před obchodem. Každé skutečné riziko je tu krajina a počasí.

Faerské ostrovy odmění pomalý týden mnohem víc než rychlé tři dny, protože tolik věcí závisí na tom, jestli chytíte počasí. Do každého dne si zabudujte alternativy.

Faerské ostrovy v deseti záběrech — vodopády do moře, drnové střechy, skalní jehly, majáky a spousta počasí.

Múlafossur, Gásadalur

Řeka, která vyteče přes okraj ostrova. Nejfotografovanější místo v zemi a zaslouží si to.

Tinganes, Tórshavn

Vládní čtvrť na skále mezi dvěma přístavy, kde se sněm schází od doby Vikingů.

Přístav v Tórshavnu

Hlavní město s 23 tisíci obyvateli, s kontejnerovými jeřáby na jednom konci a dřevem ze sedmnáctého století na druhém.

Gásadalur

Odříznutý horami, dokud se v roce 2004 neprorazil tunel. Pošťák chodil přes hřeben.

Saksun

Kostel a pár statků v amfiteátru kopců nad lagunou, která bývala přístavem.

Útesy

Vodorovné lávové vrstvy svisle rozřezané Atlantikem, s trávou až k hraně srázu.

Kallur, Kalsoy

Tři čtvrtě hodiny pěšky z Trøllanes po nožovém ostrohu. Nejlepší krátká túra v zemi.

Papuchalci, Mykines

Na břehu zhruba od května do srpna, hnízdí v norách v drnu. Počty prudce klesly.

Risin og Kellingin

Obr a Čarodějnice, které zastihl východ slunce, když se pokoušeli odtáhnout Faerské ostrovy na Island.

Z vrcholků

Za vzácného jasného dne každý ostrov souostroví z jednoho vrcholu.

Faerské ostrovy jsou v téhle knize nejsnazší doporučení pro každého, kdo má rád počasí. Dvě hodiny z Kodaně, žádný časový posun, výborné silnice, všichni mluví anglicky a krajina, která vypadá, jako by někdo vzal skotskou Vysočinu, naklonil ji a hodil doprostřed severního Atlantiku. Nikdy jsem neviděl nic jako tamní světlo ve chvíli, kdy se protrhne bouře.

Co je potřeba přijmout dřív, než pojedete: itinerář neřídíte vy, ale počasí. Přijeďte se seznamem deseti věcí a očekáváním, že jich zvládnete šest, a berte každou jasnou hodinu jako pohotovost. Zklamaní odjíždějí ti, kdo si zarezervovali tři dny, nechali si Múlafossur na poslední odpoledne a chytili mlhu. Zamilují si to ti, kdo tomu dali týden a nechali to rozhodnout pořadí.

Dvě konkrétní rady. Přespěte aspoň dvě noci ve vesnici, ne jen v Tórshavnu — Gjógv, Saksun, Funningur, kdekoli — protože právě tam ta země je. A zarezervujte si heimablídni, večeři ve faerském domě. Stojí to zhruba jako restaurace a budete si to pamatovat dlouho poté, co zapomenete na degustační menu.

Ke grindadrápu: přečtěte si o tom předem, protože se vás zeptají, co si o tom myslíte. Je zcela legitimní s tím nesouhlasit. Není legitimní přijet s připravenou přednáškou pro lidi, kteří ji už mnohokrát slyšeli od návštěvníků, co nad vlastním potravinovým řetězcem nikdy nepřemýšleli. Ptejte se, poslouchejte, rozhodněte se — a všimněte si, že dost Faeřanů vede tentýž spor mezi sebou.

— Radim Kaufmann