Palau

Palau — palausky Belau — je souostroví přes 340 ostrovů v západním Pacifiku, asi 900 km východně od Filipín a 1 300 km jihozápadně od Guamu. Souš měří 459 km², zhruba jako větší český okres, a žije tu kolem 18 000 lidí. Jeho výlučná ekonomická zóna má asi 604 000 km² — víc než Francie.

Na většině toho nikdo nežije. Zhruba dvě třetiny obyvatel bydlí v Kororu a okolí; hlavní město Ngerulmud je shluk vládních budov na prázdném svahu a je s velkým náskokem nejméně lidnatým hlavním městem na světě.

Palau se táhne zhruba od severovýchodu na jihozápad na 650 km, počítáte-li i vzdálené jihozápadní ostrovy, ale obydlené jádro je kompaktní: jeden velký sopečný ostrov, jedno město, změť vápencových ostrůvků a dva válkou poznamenané ostrovy na jihu.

Jižní laguna Rock Islands byla zapsána na seznam světového dědictví UNESCO roku 2012 a neobvykle jako smíšená lokalita — pro přírodní i kulturní hodnotu zároveň. Zápis pokrývá 445 neobydlených vápencových ostrovů na zhruba 100 000 hektarech laguny.

Proč mají takový tvar

Jsou to vyzdvižené prastaré korálové útesy — vápenec vytlačený tektonikou nad hladinu. Podemletý zářez u hladiny není dílo vln. Je z velké části biologický: chroustnatky, ježovky, plži a vrtavé houby okusují a rozpouštějí skálu v úzkém pásmu, které je mokré při každém přílivu, po tisíce let. Výsledkem je ostrov stojící na stopce — proto na patě nic neroste a proto vypadají nemožně.

Palau leží tam, kde se sbíhá nejbohatší mořská biodiverzita Pacifiku. Útesy nesou přes 400 druhů tvrdých korálů a přes 1 400 druhů útesových ryb — mimořádná čísla na tak malou zemi a důvod, proč je potápění takové, jaké je.

Tropické, vlhké a teplé po celý rok, na 7° severní šířky. Vzduch i voda se trvale drží kolem 27–30 °C, což znamená, že pro potápění není špatná sezona — jen rozdíly v dohlednosti, dešti a ceně.

Lidé dorazili na Palau nejméně před 3 000 lety a možná podstatně dřív — data z jeskynních nalezišť v Rock Islands se posouvají až k 4 500 letům. Přišli z ostrovní jihovýchodní Asie, nejspíš přes Filipíny nebo východní Indonésii, a jejich jazyk je austronéský, vzdáleně příbuzný malajštině, tagalštině a malgaštině.

Palau si za osmdesát let nárokovaly, prodaly, mandátně spravovaly a dobyly čtyři cizí mocnosti a každá po sobě něco viditelného zanechala.

Americké vylodění na Peleliu začalo 15. září 1944 — přesně před dvaaosmdesáti lety, ve dni, kdy vzniká tahle stránka. Velitel 1. divize námořní pěchoty generálmajor William Rupertus řekl svým důstojníkům, že to bude drsné, ale rychlé a zabere to tři dny. Trvalo to dva a půl měsíce.

Po válce se Palau stalo součástí poručenského území Tichomořské ostrovy — jediného strategického poručenství OSN, spravovaného Spojenými státy, zodpovědného Radě bezpečnosti místo Valnému shromáždění, a tedy fakticky imunního vůči dohledu, který měl mít.

Palau je plně svrchované — členský stát OSN s vlastní zahraniční politikou — a zároveň vázané ke Spojeným státům smlouvou, která dává Washingtonu výhradní vojenský přístup na jeho území. Obojí platí a to uspořádání nemá mimo Mikronésii blízkou obdobu.

Co smlouva obsahuje

Palau patří k malému počtu států, které udržují plné diplomatické vztahy s Čínskou republikou (Tchaj-wanem) místo s Čínskou lidovou republikou. Dělá to od roku 1999 a tlak na změnu je trvalý, konkrétní a — podle popisu vlastní vlády — ekonomický.

Prezidentská republika podle amerického vzoru, s psanou ústavou z roku 1979, běžící současně s matrilineárním náčelnickým systémem, který je starší než ona a má ústavní postavení. Obojí platí doopravdy.

Tři věci: turismus, americké peníze a malý příjem z rybolovu. Průmysl prakticky žádný, export zemědělských produktů žádný a nerosty došly s fosfáty.

Asi 18 000 lidí — méně než středně velké české okresní město — z toho zhruba dvě třetiny etnických Palauanů a zbytek převážně Filipínci, k tomu čínská, bangladéšská, japonská, korejská a americká komunita.

Bai je palauský mužský shromažďovací dům a je to nejúplnější vyjádření té kultury v jediném předmětu: architektura, malba, ústní dějiny, sociální struktura a politika v jedné budově.

Moderní palauská environmentální politika je mezinárodně proslulá a obvykle se o ní píše, jako by ji někdo vymyslel za posledních dvacet let. Nevymyslel. Je to velmi stará palauská instituce zvětšená do jiného měřítka.

Bul je náčelnické moratorium: náčelník uzavře útes, druh nebo loviště na určitou dobu a ono zůstane zavřené. Používalo se k tomu, aby se útes zotavil, aby se zdroj rezervoval na obřad, nebo aby se urovnal spor. Porušení bulu neslo skutečnou sankci. Myšlenka, že společnost záměrně přestane z nějakého místa brát, aby se mohlo zotavit, tu není importovaná — je domorodá a je přímým předkem všeho, co následuje.

1. ledna 2020 Palau uzavřelo 80 % své výlučné ekonomické zóny — zhruba 475 000 km², asi šestinásobek rozlohy České republiky — veškeré těžební činnosti. Žádný komerční rybolov jakéhokoli druhu, žádná těžba, žádné vrty. Zbývajících 20 % tvoří domácí rybolovná zóna vyhrazená pro potravinovou bezpečnost a domácí komerční rybolov.

V té době to byla jedna z největších plně chráněných mořských oblastí na Zemi — a vytvořila ji země s osmnácti tisíci obyvateli tím, že se vzdala peněz, které naléhavě potřebovala.

Palau si za příjezd účtuje a nutí návštěvníky slíbit, že se budou chovat slušně. Obojí je nezvyklé a obojí stojí za pochopení, ještě než přistanete.

⭐ Palau Pledge

Od roku 2017 dostane každý přijíždějící návštěvník do pasu razítko se slibem, který na imigrační přepážce podepíše. Napsaly ho palauské děti a je adresovaný návštěvníkovi od samotného ostrova:

„Děti Palau, skládám tento slib jako váš host: chránit a uchovat váš krásný a jedinečný ostrovní domov. Slibuji, že budu našlapovat lehce, jednat laskavě a objevovat s rozmyslem. Nevezmu, co mi nebylo dáno. Neublížím tomu, co neubližuje mně. Jediné stopy, které po sobě nechám, budou ty, které smyje moře.“

Je to první imigrační politika na světě založená na environmentálním slibu, získala hromadu mezinárodních cen a — tohle lidi překvapuje — má zuby: doprovodná legislativa spojuje konkrétní škodlivé činy s pokutami.

Ongeim'l Tketau — „Páté jezero“ — je mořské jezero uvnitř jednoho ze Skalních ostrovů, spojené s mořem jen puklinami ve vápenci. Za zhruba 12 000 let izolace ztratily tamní medúzy většinu obrany, protože je nikdo nežral, a rozmnožily se do milionů.

Palau nepatří k nejníže položeným tichomořským státům — Babeldaob je sopečný a má kopce, takže země nezmizí tak, jak hrozí Tuvalu nebo Marshallovým ostrovům. Nezabránilo mu to být jedním z nejhlasitějších hlasů ke klimatu vůbec, a důvody stojí za přesnost.

Malá chráněná zátoka ve Skalních ostrovech, kde je dno tvořené hlubokou vrstvou jemného bílého vápencového bahna, takže voda je neprůhledně mléčně tyrkysová. Je to po samotných Skalních ostrovech nejfotografovanější turistická zastávka na Palau.

Asi 11 000 lidí — zhruba dvě třetiny země — na malém ostrově spojeném mostem s Babeldaobem. Do roku 2006 byl hlavním městem a zůstává skutečným centrem všeho: hotely, potápěčská centra, nemocnice, banka, supermarket, jediná silnice.

Velký ostrov — 331 km², přes 70 % rozlohy země — a ta část, kterou skoro žádný návštěvník nevidí. Kolem dokola vede okružní silnice dokončená v roce 2007, takže se dá objet za den, a skoro nikdo to nedělá.

Nejméně lidnaté hlavní město na světě: pár set lidí, ve státě Melekeok na východním pobřeží Babeldaobu, třicet kilometrů od místa, kde doopravdy žijí dvě třetiny země.

Palau je opakovaně hodnoceno jako nejlepší potápěčská destinace na světě a na rozdíl od většiny takových tvrzení tohle přežije kontakt s vodou. Stěnové ponory v silných proudech na okraji laguny o rozloze 1 400 km², s pelagickým životem nahromaděným u útesu, k tomu vraky, jeskyně a čisticí stanice mant.

Věc, o které překvapivě mnoho lidí říká, že byla nejlepší částí cesty — a kterou většina návštěvníků nikdy nezažije, protože sedí na potápěčské lodi.

Lodí nebo krátkým letem jižně od Kororu — a jedno z nejzachovalejších bojišť tichomořské války vůbec, protože ho skoro nikdo neuklidil, skoro nikdo ho nenavštěvuje a džungle přes něj prostě znovu narostla.

Palauské jídlo jsou ryby, taro, maniok, kokos a pandán, plus všechno, co s sebou přinesly čtyři koloniální správy a početná filipínská pracovní síla. Poctivý popis jídla na Palau zní, že budete jíst filipínsky, japonsky a americky, a mezi tím pár palauských jídel — a není to selhání autenticity, je to prostě to, co ta země opravdu jí.

Dva, ne tři. Třetí obrázek v archivu je označený jako krab palmový a je odmítnutý ze dvou samostatných důvodů, rozepsaných v poznámce autora.

Palau je drahé. Měnou je americký dolar, skoro všechno se dováží a země se záměrně nastavila na menší počet návštěvníků s vyššími útratami. Čísla níž jsou orientační pro rok 2026 a přepočtená zhruba kurzem 1 USD ≈ 21 Kč.

Palau patří k nejhůř dosažitelným místům v tomhle atlasu z Prahy — a k nejsnáz dostupným, jakmile tam doletíte.

Verze pro českého čtenáře, která funguje

Deset až čtrnáct dní, protože na míň je ta cesta moc dlouhá. Přes zálivový uzel do Manily nebo Tchaj-peje a dál do Kororu. Základna v Kororu. Potápějte se obden, ne každý den — Blue Corner, Blue Holes, German Channel, Ulong Channel, jeden vrakový den. Ve dnech mezi tím: loď po Skalních ostrovech s Jellyfish Lake a Mléčnou dráhou, den na kajaku, den autem po Babeldaobu s Badrulchau a Airai bai a jeden celý den na Peleliu s místním průvodcem, který většina potápěčů vynechá a neměla by.

Jeďte mezi prosincem a dubnem, pokud vám jde hlavně o viditelnost, nebo ve vlhčích měsících, pokud jde o manty a chcete to levnější a klidnější. Potápěčské centrum rezervujte dřív než letenky — ta dobrá se zaplní a ona jsou ta cesta.

Tahle potřebuje delší poznámku než obvykle, kvůli tomu, co tu bylo předtím.

⚠️ Stránka, kterou tohle nahrazuje, byla o jiné zemi

Předchozí stránka o Palau byla z podstatné části abchazská stránka s názvy vyměněnými funkcí najít a nahradit. Je to nejzávažnější vada, jakou tenhle projekt našel, a byla živá na internetu.

Říkala čtenářům, že na Palau je nejhlubší známá jeskyně světa — Voroňa (Krubera), která je v Abcházii. Že Palau vyprodukuje 50 000 tun mandarinek ročně — to je abchazská mandarinková ekonomika. Že palauština má 58 souhlásek a 2 samohlásky a patří do „severozápadní tichomořské rodiny“ — to je abcházština a ta rodina je severozápadokavkazská. Že „jeskyně Jellyfish Lake“ má podzemní metro postavené „tradičními inženýry“ v roce 1975 — to je Novoathoská jeskyně v Abcházii a „tradiční“ je to, co funkce najít a nahradit udělala se slovem sovětský. Že „Ngerulmudské centrum výzkumu primátů“ založené 1927 chovalo opice používané v pokusech pro kosmický program — to je suchumská opičí školka. Že starověké město leží potopené pod „zálivem Ngerulmud“ — to je Dioskurias pod Suchumským zálivem. Byl tam „Besletský most“, jehož jméno se ani nezměnilo. A vložená mapa byla vycentrovaná na 43,05° s. š., 40,6° v. d. — Suchumi.

Prozradila to sekce o McDonald's, která nahrazení přežila jen zčásti: vysvětluje, že otevření McDonald's na Palau vyvolalo „odpor z Gruzie“ a vyžadovalo „souhlas mikronéské vlády“ od franšízanta, který byl o dvě úpravy dřív gruzínský.

Jak daleko to sahá

Prověřil jsem to. Z 62 stránek se starou šablonou, které jsou pořád živé, jsou Palau i Palestina plné abchazské klony — Palestina má stejných šest otisků, jen se sovětský nahradilo osmanský, Suchumi Rámalláhem a Rusko Jordánskem, a i ona pořád píše o „odporu z Gruzie“. Katar nese samotné tvrzení o nejhlubší jeskyni. To jsou tři stránky a je to zaznamenané v projektovém logu otevřených otázek, aby se zbývající stránky se starou šablonou daly prověřit dřív, než jim někdo uvěří.

Samostatně: složka obrázků Palau obsahuje 15-voronya-cave.jpg — fotografii jeskyně v Abcházii. Úplně stejná sada chybně zařazených abchazských obrázků se během tohohle remasteru objevila už pod Lotyšskem, Libanonem, Lesothem a Lucemburskem. Palau je páté. U téhle země se ukázalo, že špatné zařazení obrázků je ta menší půlka problému.

Obrázky, a je to nejlepší sada v tomhle atlasu

Pod images/palau/ je devatenáct souborů plus tři obrázky k receptům — s velkým odstupem nejbohatší inventář, jaký projekt našel. Jen hero je PNG pod příponou .jpg; zbylých patnáct číslovaných souborů a všechny tři receptové soubory jsou poctivé JPEGy. To je nejlepší formátový záznam ze všech dosavadních zemí.

Osm jsem prověřil a použil. Dva jsou nejlepší obrázky v celém archivu: Skalní ostrovy z kajaku a bai. Dva nesou výhrady: obrázek Medúzího jezera dává medúzám dlouhá vlečná chapadla, která nemají, a ukazuje něco, co vypadá jako potápěč v jezeře, kde je přístrojové potápění zakázané, a balíčky z tarových listů jsou nejspíš vedené pod špatným palauským slovem.

Jeden jsem odmítl. Soubor označený krab palmový ukazuje mořského kraba — plochý krunýř, veslovité nohy — a krab palmový je suchozemský krab poustevníček se shrbeným článkovaným tělem a mohutnými asymetrickými klepety. Jiný živočich. A samostatně: Birgus latro je podle IUCN zranitelný a jeho lov je tu omezený, takže recept by byl sporný i se správnou fotkou.

Deset souborů jsem neprohlédl — 03, 04, 06, 08, 10, 11, 12, 13, 15 a 16. Na téhle stránce se nepoužívají a jejich prověření je skutečný nesplněný úkol, zaznamenaný jako úkol, ne tiše přeskočený.

A ta země

Palau je osmnáct tisíc lidí, kteří zavřeli čtyři pětiny svého oceánu, zakázali lov žraloků dřív než kdokoli jiný, zakázali opalovací krémy toxické pro útesy dřív než kdokoli jiný a do pasu každého návštěvníka dali slib, který napsaly jejich děti. Dělají to, zatímco stát financují z turistických příjmů a amerických transferů, a hádají se sami se sebou o to, jestli si to můžou dovolit dělat dál. Obě poloviny na tu stránku patří.

Opravy jsou jako vždy vítané a budou provedeny.