Norfolk

Norfolk je 34,6 km² rozrušené sopky v jižním Pacifiku, zhruba 1 400 km od australského pobřeží, 1 100 km od Nového Zélandu a 800 km od Nové Kaledonie — tedy daleko od všech tří. Měří osm krát pět kilometrů, žije tu asi 2 190 lidí a na čtvereční kilometr připadá víc historie než skoro kdekoli jinde v Pacifiku.

Tři věci se staly tady a nikde jinde. Británie tu zřídila trestaneckou kolonii dvakrát, podruhé záměrně jako nejhorší místo v celém impériu — a georgiánské město, které trestanci postavili, je dnes památkou UNESCO. Roku 1856 se sem přestěhovalo celé obyvatelstvo ostrova Pitcairn — 194 potomků vzbouřenců z lodi Bounty a jejich tahitských žen; jejich příjmení a jejich jazyk tvoří jádro ostrova dodnes. A roku 2015 Austrálie zrušila zvolený zákonodárný sbor ostrova navzdory výsledku referenda — což je něco, co se děje koloniím, ne částem federace.

Norfolk je erodovaný zbytek bazaltového štítového vulkánu, který se vystavěl z Norfolckého hřbetu zhruba před 3,1 až 2,3 miliony let — geologicky velmi nedávno — a je dávno vyhaslý. Zbylo z něj tvrdé jádro. Zbytek si vzalo moře, a proto ostrov skoro po celém obvodu lemují útesy.

Blahočet ztepilý není borovice. Je to araukárie, jižanský jehličnan z linie starší než krytosemenné rostliny, a ve volné přírodě neroste nikde jinde než tady. Poznáte ho kdekoli na světě podle jediné věci: roste dokonale rovně a větve mu vyrůstají z kmene v plochých, pravidelně rozmístěných vodorovných patrech, jedno přeslenové patro za rok, jako dětská kresba vánočního stromku. Nic jiného tak nevypadá.

Norfolcké pobřeží je většinou útes. To je první věc, kterou je dobré vědět před rezervací: tohle není ostrov pláží. Koupání, pokud se tak dá mluvit, se odehrává v jednom chráněném koutě a všude jinde je moře hluboké, spíš studené, silné a zaslouží si respekt.

Na ostrov tak malý a tak hustě osídlený si Norfolk uchoval překvapivé množství endemického života — a překvapivé množství ho také ztratil. Zbytek původního lesa se soustřeďuje v Národním parku Norfolk, asi 460 hektarů mezi částí Mount Pitt a ostrovem Phillip, a velká část zdejší ochranářské práce není ani tak ochrana jako aktivní oprava.

Norfolk nebyl neobydlený, když ho Cook našel — byl opuštěný. Ten rozdíl je podstatný a archeologii trvalo dvě století, než ho prokázala.

Norfolk je druhou nejstarší evropskou osadou v jižním Pacifiku hned po Sydney, založenou pár týdnů po ní. Jeho první život trval šestadvacet let a skončil tím, že vláda nechala zbořit všechno, co postavila.

Druhý život ostrova byl výslovně a písemně navržen tak, aby to bylo nejhorší místo Britského impéria. Instrukce guvernéra sira Ralpha Darlinga zněla, že Norfolk má být místem, kde je „zločinec tam poslaný navždy zbaven veškeré naděje na návrat“ a kde trest končí těsně před smrtí. Kolonie byla znovu otevřena roku 1825 pro trestance, kteří se provinili znovu až po deportaci — druhotný trest za druhotný trest.

Historická oblast Kingston a Arthur's Vale — zkratkou KAVHA — byla na seznam světového dědictví UNESCO zapsána roku 2010 jako jedna z jedenácti australských trestaneckých lokalit vedle Port Arthuru, Hyde Park Barracks, věznice ve Fremantlu a dalších. Je to jediná památka světového dědictví v jižním Pacifiku mimo velké pevniny — a je to živé město, ne muzeum.

Mezi trestanci a moderním ostrovem existoval ještě třetí Norfolk a je to ten, o kterém se většina návštěvníků nikdy nedozví. Ostrov byl čtyřiapadesát let ústředím anglikánské Melanéské misie, která školila mladé muže ze Šalomounových ostrovů, Vanuatu a Banksových ostrovů a posílala je domů jako učitele a duchovní.

Tohle je událost, na níž stojí identita ostrova. 8. června 1856 přistála v Kingstonu najatá loď Morayshire se 194 lidmi — se všemi obyvateli ostrova Pitcairn do posledního, s pravnoučaty vzbouřenců z Bounty a tahitských žen, které s nimi odpluly. Královna Viktorie jim udělila Norfolk, prázdný od odchodu trestanců rok předtím, protože Pitcairn o rozloze dvou čtverečních kilometrů je už neuživil.

Norfolk byl osmdesát let tichým zapadákovem, když přišla válka v Pacifiku. To, co po ní zbylo — letiště — změnilo ostrov víc než jakékoli politické rozhodnutí předtím i potom.

Šestatřicet let si Norfolk vládl sám. Je důležité být přesný v tom, nakolik: nikdy to nebyla nezávislost a vždycky se vykonávala podle australského zákona, který šlo změnit. Ale byla skutečná, byla volená a ostrované ji považovali za moderní podobu toho, co bylo slíbeno roku 1856.

V březnu 2015 přijal australský parlament novelu zákona o Norfolku. Zrušila zákonodárné shromáždění, ukončila samosprávu a rozšířila na ostrov v plném rozsahu právo, daně a služby Commonwealthu. Shromáždění zasedalo naposledy v červnu 2015. Je to nejspornější událost moderních norfolckých dějin a nelze o ostrově psát poctivě, aniž by se uvedly obě strany.

K září 2026 je ostrov uprostřed přechodu, který se už víckrát posunul. Zde je stav tak, jak je, řečený prostě — protože skoro všechno, co se o norfolcké správě dá na internetu najít, je zastaralé.

Norfolk je jedinou částí Austrálie s aktivní kampaní za to, aby ho OSN zapsala jako nesamosprávné území — tedy formálně jako kolonii čekající na dekolonizaci. Ať už si o tom kdo myslí cokoli, je to vážná a doložená kampaň a nikam nezmizí.

Sčítání roku 2021 napočítalo 2 188 obyvatel proti 1 748 roku 2016 — ten skok je ovšem zčásti změnou metodiky, protože Norfolk byl tehdy poprvé sčítán v rámci australského sčítání. Pracovní číslo dnes je kolem 2 190. Je to malé číslo se složitým tvarem.

Norfolčtina (Norf'k, též Norfuk) je to, co vznikne, když devět anglických námořníků a tucet tahitských žen uvízne spolu na osmnáct let bez kohokoli jiného, s kým by mluvili. Je to kreolština postavená z angličtiny konce osmnáctého století — hodně z ní západoanglické a námořnické — a z tahitštiny, přivezená na Norfolk z Pitcairnu roku 1856 a od té doby tu mluvená.

Norfolcká ekonomika je maličká, úzká a křehká způsobem, na jehož představu si pevninský čtenář musí dát práci. Je tu v podstatě jediné vývozní odvětví — turistika — a když zakolísá, nemá to co nahradit.

Norfolcké fiskální postavení je opravdu neobvyklé a často se popisuje špatně, takže stojí za to být přesný. Od 1. července 2016 platí obyvatelé australskou daň z příjmu a mají Medicare, lékový program PBS i celou škálu australského sociálního zabezpečení. Ale nepřímé daně rozšířeny nebyly.

Norfolk nemá přístav, nemá molo, ke kterému by mohla loď přirazit, a nemá chráněné kotviště. To není roztomilý detail. Je to nejtvrdší omezení zdejšího života, od roku 1788 se nezměnilo a dívat se na to je ta nejpozoruhodnější věc, kterou tu návštěvník může zažít.

Kingston je hlavní město, památka světového dědictví, vykládací místo i historické srdce — a jeho trvalé obyvatelstvo se počítá na desítky. Zabírá jediný rovný kus pobřeží na ostrově, mezi útesem a zeleným amfiteátrem kopců, a je důvodem, proč sem většina lidí jezdí.

Národní park Norfolk pokrývá asi 460 hektarů — část Mount Pitt na severu ostrova plus celý ostrov Phillip — a chrání poslední významný zbytek subtropického deštného lesa, který kdysi pokrýval všechno. Je dost malý, aby se přešel za dopoledne, a dost bohatý, aby stál za několik.

Šest kilometrů jižně od Norfolku, viditelný odkudkoli z jižního pobřeží, leží 190hektarový kus sopečné skály v barvách, jaké krajina mít nemá: červené, okrové, fialové a oranžové, pruhované a rozryté jako něco z amerického jihozápadu. Je to nejúchvatnější pohled na ostrově a je to jizva.

Národní svátek ostrova a nejlepší jediný důvod, proč naplánovat cestu na konkrétní datum. 8. června si Norfolk připomíná přistání Pitcairňanů roku 1856 — a nedělá to průvodem pro turisty, ale rekonstrukcí, kterou potomci berou naprosto vážně.

Norfolcká kuchyně je jednou z opravdu malých kuchyní světa a vzešla z jednoho z nejpodivnějších receptů: tahitské suroviny a tahitská technika v rukou lidí mluvících námořnickou angličtinou, na subtropickém ostrově, kde vegetační doba prakticky nekončí. Většinu práce odvádí zelený banán. Zbytek moře.

Upraveno pro kuchyň hodně daleko od Norfolku. Zelené banány jsou ta těžká část a všechno ostatní je snadné; plantainy z asijského nebo afrického obchodu poslouží a stejně tak nejzelenější a nejtvrdší obyčejné banány, jaké seženete.

Na Norfolku není vinařství a nevaří se tu ani pivo ve větším měřítku. Co ostrov umí, je likér — a co umí opravdu dobře, je sedět venku na konci odpoledne s něčím studeným a nepřerušeným obzorem.

Norfolk není levná destinace a není ani luxusní. Je to středně drahý ostrov s vysokými náklady na dopravu a malou nabídkou všeho, a drahé jsou dvě věci: dostat se tam a jíst.

Norfolk má jedno letiště (NLK), jednu dráhu, na které záleží, a v tuto chvíli jednu aerolinku. Všechno na téhle cestě se od toho odvíjí.

Český cestovatel má na Norfolk delší řetěz než skoro kamkoli jinde v tomhle atlasu — a čekají ho dvě konkrétní administrativní věci, na kterých lidé pravidelně narazí.

Každá stránka tohohle atlasu se staví od základů a každá přestavba začíná tím, že se přečte a ověří, co tu bylo předtím. Stará norfolcká stránka byla krátká, vlídná a převážně přesná — a obsahovala jeden rozpor a jednu větu, která tiše zastarala.