Myanmar

Myanmar má 676 578 km² — je to největší země pevninské jihovýchodní Asie, větší než Francie a Německo dohromady — asi 54,9 milionu obyvatel, 2 000 km pobřeží Bengálského zálivu a Andamanského moře a hranici s Čínou, Indií, Bangladéšem, Laosem a Thajskem. Leží v ní jedna z největších archeologických krajin světa a jedna z nejdéle trvajících občanských válek — a je to tak po většinu doby, kam sahá paměť.

Zásadní fakt o Myanmaru v roce 2026 je, že stát neovládá jeho většinu. Pět let po převratu z 1. února 2021 odhadují nezávislé analýzy pevnou kontrolu armády zhruba na pětinu země, etnické ozbrojené organizace a poprevratový odboj drží spíš dvě pětiny a zbytek je sporný. Vláda v Nay Pyi Taw přesto uspořádala volby a v dubnu 2026 si nechala vzniklým parlamentem zvolit prezidentem generála, který převrat provedl.

Je to první věc, na kterou se u téhle země každý ptá, a nemá neutrální odpověď. Obě jména jsou stará, obě barmská, a volba mezi nimi je sedmatřicet let politickým signálem.

Tvar Myanmaru vysvětluje jeho politiku. Široká středová nížina podél Irrawaddy, kde žije barmánská většina a kde je stát silný, obklopená ze tří stran podkovou hor a náhorních plošin, kde žijí etnické menšiny a kde stát silný nikdy nebyl. Skoro každá válka v dějinách země se vedla na téhle hranici.

Británie zabrala Barmu na tři kousnutí a pak ji spravovala jako přívěsek Indie. Obojí napáchalo trvalou škodu: války zničily monarchii, která držela pohromadě barmskou představu o sobě samé, a správní uspořádání dovezlo do země koloniální ekonomiku a početnou indickou populaci, o které si nikdo neřekl.

Barmská nezávislost má zakladatelskou postavu a zakladatelskou ránu, a je to tatáž událost. Aun Schan vyjednal jak nezávislost na Británii, tak dohodu s horskými národy — a byl zavražděn dřív, než mohl cokoli z toho uvést v život.

2. března 1962 se generál Ne Win chopil převratem moci a udržel si ji šestadvacet let. Co následovalo, je jediný největší důvod, proč je Myanmar chudý: země, která byla v roce 1948 největším vývozcem rýže na světě a jednou z nejbohatších v regionu, byla v roce 1987 OSN formálně zařazena mezi nejméně rozvinuté země.

V roce 1988 země povstala a pár týdnů to vypadalo, že vyhrála. Nevyhrála. Ale ten rok vytvořil opoziční hnutí, vůdkyni a symboly, které definovaly další tři dekády, a je referenčním bodem, ke kterému se každá barmská politická debata dodnes vrací.

Deset let byl Myanmar nejoptimističtějším příběhem Asie. Sankce padly, investoři přiletěli, Obama přijel dvakrát a NLD vyhrála dvoje volby drtivě. Pochopit, proč se to zhroutilo, vyžaduje vidět, co to otevření skutečně bylo: přechod navržený armádou, podle ústavy, kterou armáda napsala, a který mohla armáda kdykoli ukončit. V roce 2021 se tak rozhodla.

Za úsvitu 1. února 2021, ráno, kdy se měl sejít nový parlament, armáda zadržela Aun Schan Su Ťij, prezidenta Win Myinta a většinu vedení NLD, vyhlásila roční výjimečný stav podle článku 417 a předala moc vrchnímu veliteli Min Aun Hlainovi. Ten jeden rok je od té doby opakovaně prodlužován.

Z represí se stala celonárodní válka a je to největší ozbrojený konflikt v jihovýchodní Asii od Vietnamu. Odhadem přes 100 000 mrtvých a zhruba 5,2 milionu vysídlených. Nezávislé sledování v roce 2026 klade pod kontrolu odboje a etnických sil asi 42 % země a pod pevnou kontrolu junty asi 21 %, zbytek je sporný — patová situace, v níž ani jedna strana nedokáže druhou dorazit.

Odpovědí junty na pět let války bylo uspořádat volby a pak výsledek převést na prezidentský úřad pro muže, který převrat provedl. Stojí za to to popsat přímo, protože ta formální mašinerie je navržená tak, aby byla zaměněna za přechod k demokracii.

28. března 2025 ve 12:50 místního času se utrhl Sagaingský zlom v zemětřesení o magnitudu 7,7 asi 16 km od Sagaingu, v hloubce kolem 10 km. O dvanáct minut později následoval dotřes o magnitudu 6,7. Byla to nejničivější přírodní katastrofa v Myanmaru od cyklonu Nargis a zasáhla zemi bez fungujícího systému krizové odezvy a s aktivní válkou na několika frontách.

Je to nejtěžší téma téhle země a zaslouží si být vyloženo přímo, ne naznačeno. Co se stalo v Arakanském státě v letech 2016–17, je předmětem probíhajícího řízení o genocidě u Mezinárodního soudního dvora, a situace lidí, kterým se to stalo, se od té doby nezlepšila.

Myanmar v posledních letech získal nový vývozní artikl: online podvody v průmyslovém měřítku, provozované z opevněných areálů na thajské a čínské hranici a obsazované z velké části obchodovanými lidmi drženými proti své vůli. Kdo dostal zprávu na špatné číslo, která se změnila v nabídku kryptoinvestice, poznal jejich produkt.

Myanmarská vláda uznává 135 „národnostních skupin“, sdružených do osmi hlavních. To číslo je umělé — sestavené v 80. letech, některé skupiny svévolně dělí a jiné zcela vynechává — ale rozmanitost pod ním je skutečná a je důvodem, proč země nikdy nedržela pohromadě.

Asi 88 % obyvatel jsou théravádoví buddhisté a je to jedna z nejviditelněji zbožných zemí na světě. Pár věcí o tom, jak to funguje, udělá skoro všechno, co návštěvník vidí, srozumitelným.

Myanmar vypadá a působí jinak než jeho sousedé zhruba deset minut po příletu, a je to hlavně několika všedními věcmi, které půlstoletí izolace nechalo netknuté, zatímco Bangkok a Hanoj se modernizovaly.

Rangún není hlavní město a od roku 2005 jím není, ale je to jediné skutečné město v zemi: asi 5,5 milionu lidí, jediné letiště, kudy smí cizinec vstoupit, a místo, kde skoro každá návštěva začíná a končí.

Bagan je jedna z velkých podívaných Asie a nejspíš nejkoncentrovanější archeologická krajina na světě po Angkoru: někde mezi 2 000 a 3 500 dochovanými cihlovými památkami na zhruba 100 km² suché pláně u Irrawaddy, stavěnými mezi lety 1044 a 1287.

Mandalaj byla hlavním městem jen šestadvacet let, od roku 1859 do britského záboru v roce 1885, ale zůstává kulturním a náboženským srdcem barmánského Myanmaru — a je to město, které zemětřesení roku 2025 zasáhlo nejhůř.

Šanská plošina je místo, kam země jezdí být chladná, zelená a tichá, a jezero Inle je jejím středobodem — asi 22 km dlouhé, mělké, ve zhruba 880 m, se způsobem života postaveným cele na vodě.

Myanmar má asi 2 000 km pobřeží a téměř žádný rozvinutý plážový turismus, což je buď obrovská příležitost, nebo varování, podle toho, na kterou část se díváte a který je rok.

Části Myanmaru, které skoro nikdo nevidí, zčásti proto, že jsou těžko dostupné, a hlavně proto, že jsou ve válce tak dlouho, jak dlouho země existuje. Uvedeno pro úplnost a proto, aby čtenář věděl, co tam nahoře je — ne jako doporučení.

Barmské jídlo sedí mezi Indií, Čínou a Thajskem a nepodobá se moc ani jednomu. Je kyselé, slané, olejnaté a fermentované spíš než sladké nebo pálivé, stojí na základu z luštěnin, který žádná sousední kuchyně nesdílí, a obsahuje jediný velký salát na světě dělaný z fermentovaných čajových listů. Je to také se značným náskokem nejméně známá kuchyně regionu.

Tři jídla, která mezi sebou pokryjí většinu toho, co barmské vaření dělá: národní snídaně, národní salát a jídlo, které většině návštěvníků potom nejvíc chybí. Všechna tři jsou zvládnutelná z české kuchyně po jedné návštěvě asijské prodejny.

Čajovna je ústřední společenskou institucí barmského života — nízké stoličky, plechový stůl, konvice slabého zeleného čaje zdarma a sklenice něčeho sladkého — a měli byste v ní strávit slušnou část každé návštěvy, protože se tam všechno probírá a jídlo je tam nejlevnější a nejlepší.

Tohle je opravdové překvapení téhle země. Ve zhruba 1 200 m na Šanské plošině u Taunggyi, v zeměpisné šířce, kde by vinohradnictví mělo být nemožné, dělají dvě usedlosti od přelomu století naprosto seriózní víno. Nadmořská výška dává chladné noci, monzunový režim dává suché okno na sklizeň, a výsledkem je malé vinařství, o kterém mimo Myanmar nikdo neslyšel.

Aythaya — Dornfelder

Aythaya, založená v roce 1999 Němcem Bertem Morsbachem, byla prvním myanmarským vinařstvím a zůstává z obou větší — vyrábí kolem 250 000 lahví ročně červeného, bílého, pozdního sběru Sauvignon Blanc, šumivého i tichého rosé a dezertního vína. Dornfelder — německý kříženec z roku 1955 — je pro horké klima s chladnými nocemi opravdu rozumná volba a skutečně se tu pěstuje. Snímek je generovaný a text na etiketě nelze číst jako autentický.

Aythaya — Shiraz

Shiraz a Dornfelder jsou dvě červené odrůdy, které v Aythaye odvádějí práci, na bílé straně k nim patří Sauvignon Blanc a Muškát. Usedlost má restauraci s výhledem do kopců, která je jedním z nečekanějších obědů v jihovýchodní Asii, a pořádá vinný festival, který byl roky stálicí šanského kalendáře.

Red Mountain — Sauvignon Blanc

Red Mountain Estate, druhé vinařství, vzniklo od roku 2002 s italskou technologií a francouzským enologem Françoisem Raynalem a dělá asi 120 000 lahví ročně. Leží blíž jezeru Inle a je z obou snazší zařadit do běžné trasy kolem Inle. Jeho Sauvignon Blanc je víno, které si většina návštěvníků pamatuje, a láhev se u sklepa dlouho prodávala kolem 10 000 kjatů.

Myanmarské války nefinancuje ideologie. Financují je věci, které se dají vykopat ze země nebo vypěstovat na stráni a v noci přenést přes hranici — a každý výklad konfliktu, který vynechá peníze, vynechá mechanismus.

Většina průvodců tohle přeskakuje. Myanmar je případ, kdy to přeskočit nejde, protože na obou stranách existuje skutečný argument a čtenář si zaslouží je vidět, ne být postrčen k té pohodlnější odpovědi.

Soupis obrázků téhle země pochází z autoritativního výpisu S3 ListObjectsV2, ne z hádání názvů. K Myanmaru se vztahuje deset souborů. Každý byl stažen a prohlédnut a každý je skutečný JFIF JPEG — je to první země v této sérii bez jediného nesouladu formátu. Devět je na této stránce použito. Jeden byl odmítnut a představuje novou kategorii vady.

Hero — a opravdu je to Bagan

Chrámové věže, cihla, ranní mlha a balony nad plochou plání. Tenhle se skutečně čte jako Bagan, a ne jako obecná Asie, což po Moldavsku, Monaku, Mongolsku, Černé Hoře, Montserratu a Mosambiku stojí za to říct nahlas. Je použit jako hlavní obrázek stránky.

Pivo nad plání — ten poctivý

Použit v sekci o nápojích. Stojí za vypíchnutí kvůli prázdné etiketě na láhvi: generované snímky lahví v této sbírce běžně nesou vymyšlené nesmysly (mimo jiné DAKESI na černohorském Vranci) a popisek, který by tvrdil „láhev Myanmar Beer“, by si vymýšlel fakt. Je to láhev ležáku, a víc tahle stránka tvrdit nebude.