Gabon

Gabon je země, která se rozhodla svůj prales nepokácet. Leží na rovníku, má 267 668 km² — o něco víc než Velká Británie — a jen 2,4 milionu obyvatel, skoro všechny ve třech pobřežních městech. Zbytek je z 88 % prales, jeden z nejvyšších podílů na Zemi, a v roce 2002 vyhlásil prezident jediným rozhodnutím 13 národních parků na zhruba 11 % území.

Umožnila to ropa. Gabon těží od 70. let, má na subsaharskou Afriku vysoké HDP na hlavu — a nikdy u něj nevznikl zemědělský tlak na půdu, který vykácel lesy jeho sousedů. Bohatství je rozděleno velmi nerovnoměrně a ropy ubývá, takže zajímavou otázkou je příštích dvacet let.

Pro cestovatele je to jedna z velkých přírodních destinací, kam skoro nikdo nejezdí — pod 20 000 turistů ročně. Sloni a buvoli v Loangu vycházejí z lesa na atlantskou pláž, v Lopé se pohybují tlupy mandrilů o stovkách kusů, země má nejvíc slonů pralesních na světě a asi 35 000 goril nížinných.

Zároveň je drahý, obtížný a pomalý. Silnic je málo, vnitrostátní lety nespolehlivé, parkové lodže stojí jako safari kempy a samostatné cestování je tu opravdu těžké. Gabon nemá turistický průmysl, ale hrstku provozovatelů — a všechno se musí zařídit před příjezdem.

Jméno pochází od portugalských námořníků, kterým v patnáctém století ústí řeky Komo připomínalo gabão — plášť s kapucí. Název hlavního města je adresnější: Libreville, Svobodné město, založené roku 1849 pro zajatce z kmene Mpongwe osvobozené z otrokářské lodi, kterou zajalo francouzské námořnictvo.

Rovník prochází středem země. Za 885 km atlantského pobřeží lagun, mangrove a příbojových pláží se zvedá plošina hustého pralesa protnutá Ogooué, jednou z velkých afrických řek, ke kopcům kolem 1 000 m ve vnitrozemí.

Libreville leží v úplně severozápadním rohu a skoro všechno ostatní je od něj daleko. Železnice Transgabonais z Owendo do Franceville je páteří země a jedinou spolehlivou cestou do vnitrozemí.

Gabonské pobřeží je v kontaktu s Evropou od 70. let 15. století a podobu dnešní země určily tři věci: obchod s otroky, obchod se dřevem a fakt, že Francie potřebovala na tomhle úseku Atlantiku základnu.

Nezávislý Gabon měl za 66 let čtyři prezidenty a dva z nich byli otec a syn. Rodina Bongo vládla od roku 1967 do roku 2023 — éra, která zemi obohatila, udržela stabilní a zanechala jí ekonomiku, která pro většinu lidí pořád nefunguje.

Park, který dostal Gabon na mapu divoké přírody, a důvod, proč se k zemi přilepilo označení „poslední africký ráj“. 1 550 km², kde se potkává prales, savana, laguna, mangrove a 100 km atlantské pláže — a kde sloni, buvoli, hroši a gorily vycházejí ze stromů na písek.

Uprostřed země na Ogooué, 4 970 km², od roku 2007 na seznamu UNESCO jako ekosystém a reliktní kulturní krajina Lopé-Okanda. Zápis je hned za dvě věci: vzácnou mozaiku lesa a savany zbylou z poslední doby ledové a 400 000 let nepřetržitého lidského osídlení zaznamenaného ve skále.

Na seznamu UNESCO od roku 2021 kvůli řekám, vodopádům a lesu — a se dvěma z nejpůsobivějších míst střední Afriky, z nichž jedno země málem utopila pod vodní elektrárnou.

Asi 800 000 lidí u ústí — třetina země — ve městě ropných peněz, dopravních zácp, pobřežních bulvárů a tržnic, s národním muzeem, které je nejlepším úvodem do gabonského umění vůbec.

Roku 2002 vzniklo třináct parků a většina z nich nemá vůbec žádnou infrastrukturu. O několika stojí za to vědět a jeden dva začínají být dostupné.

Gabon se zavázal k větší ochraně přírody než skoro kterákoli tropická země — a mimo jiné proto, že si to mohl dovolit. Jestli to přežije konec ropy, je ústřední otázkou celého toho místa.

Gabon má víc slonů pralesních než kterákoli jiná země — sčítání z roku 2021 odhadlo populaci na zhruba 95 000, tedy víc než polovinu toho, co ze druhu na světě zbylo. Je to samostatný druh od slona savanového, uznaný jako takový teprve roku 2021, a je kriticky ohrožený.

Gabon má asi 35 000 goril nížinných a srovnatelný počet šimpanzů — jedny z největších populací obou druhů vůbec. Vidět je je něco jiného než trek za horskými gorilami ve Rwandě a Ugandě a očekávání tomu má odpovídat.

Gabon má asi dvacet druhů primátů a jeden z nich je světový rekordman: hordy mandrilů v Lopé jsou největší stabilní skupiny jakéhokoli primáta kromě člověka, jaké kdy byly zaznamenány — se sčítáním potvrzenými uskupeními hodně přes tisíc zvířat.

Gabonské mořské chráněné oblasti pokrývají asi 26 % jeho vod a vznikly roku 2017 jako jedno z největších jednorázových mořských vyhlášení v Africe. Chrání pobřeží, které je celosvětově významné pro dvě migrace.

Nejznámějším gabonským kulturním vývozem je náboženství. Bwiti je duchovní tradice Punuů, Mitsogů a později Fangů postavená na kůře kořene ibogy (Tabernanthe iboga), silného halucinogenu, používaného při iniciačních obřadech trvajících několik dní.

Dva a půl milionu lidí, asi čtyřicet etnických skupin a 90 % z nich ve městech — jedna z nejurbanizovanějších zemí Afriky, hlavně proto, že se vnitrozemí vylidnilo směrem k ropné ekonomice.

Roku 1907 namaloval Picasso Avignonské slečny poté, co navštívil etnografické muzeum v Trocadéru. Předměty, které změnily, jak on a Braque vidí formu, byly z velké části fangské a punuské — z toho, co je dnes Gabon. Je to jedna z nejpřímějších linií vlivu v dějinách evropského malířství a v Libreville se o ní moc nemluví.

Jídlo lesa a řeky, postavené na manioku, plantejnech a rybách, s palmovým olejem a palmovým ořechem jako určujícími chutěmi — a k tomu podstatné francouzské dědictví v Libreville, díky kterému se dá v hlavním městě jíst velmi dobře a velmi draho.

Jedno pivo, které ovládá celou zemi, palmové víno o staletí starší — a v Libreville francouzské víno za francouzské ceny plus dopravu.

Rovníkové: horko, vlhko a mokro, 24–31 °C celoročně a vůbec žádná chladná sezona. V Libreville naprší asi 2 500–3 000 mm ročně a v částech vnitrozemí podstatně víc. Mění se, kolik a kdy prší — a to určuje o cestě sem úplně všechno.

Vysoké HDP na hlavu, třetina obyvatel v chudobě a ekonomika, která nikdy neunikla surovině, na níž byla postavena. Gabon je ve střední Africe nejjasnější případovou studií toho, co ropa koupí a co ne.

Přímé lety nejsou a snadná trasa taky ne. Z Prahy do Libreville to trvá 12 až 20 hodin s jedním nebo dvěma přestupy a časový posun je stejný jako český zimní čas — Gabon má celoročně UTC+1, takže v létě je hodinu za Prahou.

Tohle je ta těžká část. Gabon má v zemi velikosti Británie asi 1 000 km zpevněných silnic, jednu železnici a vnitrostátní lety, které jsou omezené a ruší se. Nic není rychlé.

Gabon je drahý — pro návštěvníka jedna z dražších afrických zemí — protože cenovou hladinu v Libreville nastavily ropné peníze a protože všechno v parcích se musí dopravit letecky nebo lodí.

Gabon patří k bezpečnějším zemím střední Afriky a přes přechod roku 2023 byl politicky stabilní. Skutečnými riziky jsou zdraví, silnice a les, v tomhle pořadí.

Gabon má tak málo návštěvníků, že každý z nich je poměrně významný — jak tím, co utratí, tak tím, jak pomáhá argumentovat pro to, aby les zůstal stát.

Gabon je země, kterou nejčastěji vysvětluju lidem, co o ní nikdy neslyšeli. Má víc slonů pralesních než kdokoli na Zemi, tlupy mandrilů po tisíci zvířatech, gorily, velryby rodící kousek od břehu a kožatky hnízdící na týchž plážích — a míň než dvacet tisíc návštěvníků ročně, což je proti Keni chyba zaokrouhlení.

Důvody nejsou záhadné. Je to drahé, vízum je otravné, silnice skoro neexistují a zvířata v pralese se nepředvádějí jako v savaně. Strávíte mokré dopoledne chůzí hustou zelení, kde skoro nic neuvidíte — a pak vystoupí dvacet metrů od vás na pláž něco velkého jako auto a pochopíte, proč se sem lidé vracejí.

Dvě rady. Za prvé: jeďte vlakem. Dvanáct hodin z Libreville do Lopé nepřerušeným pralesem za cenu taxíku v Evropě je nejlepší jediná věc, kterou v téhle zemi můžete udělat — a v žádném itineráři není. Za druhé: vezměte si provozovatele. Obvykle jsem pro to zařizovat si věci sám a Gabon je výjimka: logistika tu sežere celou cestu a zdejší specialisté jsou malí, místní a stojí za to, co si berou.

A jeďte, dokud není spor rozhodnutý. Gabon si les ochránil proto, že všechno ostatní platila ropa — a ropa dochází. Co ji nahradí — platby za uhlík, dřevo, těžba, nebo turistika — rozhodne o tom, jestli budou parky vyhlášené jednoho rána roku 2002 v roce 2050 ještě něco znamenat. Právě teď znamenají, a to velkolepě, a skoro nikdo se nedívá.

— Radim Kaufmann