Salvador

Salvador je nejmenší země americké pevniny — 21 041 km², zhruba čtvrtina Česka — a jediná ve Střední Americe bez karibského pobřeží. Do toho se vejde asi dvacet sopek, několik kráterových jezer, 307 kilometrů pacifického surfingu včetně opravdu světové vlny na mysu, mlžný les na třech hranicích a mayská zemědělská vesnice zakonzervovaná pod sopečným popelem od roku 600.

Dlouho sem nikdo nejezdil. Mezi občanskou válkou 80. let a gangovým násilím, které po ní následovalo, byl Salvador čtyřicet let zemí, kterou cestovatelé mezi Guatemalou a Nikaraguou přeskakovali. To se změnilo, dramaticky a sporně, a dnes je to ústřední fakt každé návštěvy: od výjimečného stavu vyhlášeného v březnu 2022 klesla míra vražd z jedné z nejvyšších na světě na jednu z nejnižších v Americe — a přes 85 000 lidí bylo zadrženo, většina bez soudu, v pozastavení řádného procesu, které lidskoprávní organizace napříč politickým spektrem podrobně zdokumentovaly.

Obojí platí zároveň a tahle stránka to říká v sekci o bezpečnosti místo toho, aby si vybrala tu polovinu, ze které je jednodušší příběh. Pro návštěvníka je praktickým důsledkem to, že se po Salvadoru dnes cestuje snadno a příjemně způsobem, jaký si nikdo žijící nepamatuje.

K čemu je dobrý: surfing, výstupy na sopky, káva, koloniální městečka a jídlo. K čemu ne: plážové resorty, velká archeologie, ani země, na kterou potřebujete dva týdny. Pět až sedm dní to zvládne pořádně a přirozeně se to spojuje s Guatemalou a Hondurasem — pozemní hranice jsou hodinu dvě daleko.

Země je pojmenovaná po Ježíši Kristu: osada, kterou Pedro de Alvarado založil roku 1525, se jmenovala Villa de San Salvador, Svatý Spasitel. Celý název República de El Salvador si zachovává člen — je to El Salvador, ne Salvador, a Salvadorcům na tom rozdílu záleží. (Česky se ustálilo prostě Salvador.)

Zemí, kterou přejedete za čtyři hodiny, běží dvě horská pásma od západu k východu. To jižní je sopečný řetěz — důvod, proč je půda úrodná, proč je káva dobrá, a proč zemi opakovaně srovnávala se zemí zemětřesení. Mezi pásmy leží centrální plošina, kde žije většina Salvadorců; jižně od sopek úzká pobřežní nížina a Pacifik.

San Salvador leží uprostřed, hodinu od Pacifiku a devadesát minut od guatemalské hranice. Nic v zemi není od ničeho jiného dál než asi čtyři hodiny, takže jediná základna je naprosto možná.

Doprava: chicken buses — přemalované americké školní autobusy — jsou levné, časté, pomalé a je to zážitek. Turistické shuttly mezi městy stojí víc a ušetří hodiny. Uber funguje v San Salvadoru a Santa Aně a je levný. Půjčit si auto je dnes opravdu snadné a silnice jsou ve slušném stavu.

V době dobytí tu žili Nahua-Pipilové, Lenkové a Mayové, organizovaní kolem státního útvaru Cuscatlán. Pedro de Alvarado sem vpadl roku 1524, byl zraněn a zahnán a vrátil se; ovládnutí země trvalo roky, ne týdny. Koloniální Salvador byl chudý a okrajový, vyvážel indigo a víc nic.

Nezávislost roku 1821 změnila majitele, ne strukturu. Zemi proměnila káva: od 70. let 19. století stát dekretem zrušil obecní domorodé držení půdy, převedl sopečné vysočiny do soukromých rukou a postavil exportní ekonomiku na plodině, která potřebuje půdu a levnou práci. Výsledkem bylo jedno z nejkoncentrovanějších vlastnictví půdy na světě a oligarchie, které Salvadorci říkají las catorce familias — čtrnáct rodin — ať už to číslo někdy sedělo, nebo ne.

V lednu 1932, po propadu cen kávy, vypuklo na západě rolnické a domorodé povstání, které zčásti vedl komunista Farabundo Martí. Během několika dnů bylo potlačeno. Odveta — La Matanza — zabila deset až čtyřicet tisíc lidí, neúměrně často domorodých, a fakticky vymazala viditelnou domorodou identitu ze země. Martího popravili; o osmačtyřicet let později si guerillová fronta, která vedla občanskou válku, vzala jeho jméno.

V letech 1980 až 1992 vedl Salvador občanskou válku, která v zemi s pěti miliony obyvatel zabila asi 75 000 lidí. Na jedné straně armáda a stát, silně financované Spojenými státy; na druhé FMLN, koalice pěti guerillových organizací. Většina mrtvých byli civilisté a Komise OSN pro pravdu připsala drtivou většinu doložených porušení státním silám a spojeneckým eskadrám smrti.

Žádný popis Salvadoru napsaný po roce 2022 se tomuhle nevyhne a většina si vybere stranu. Tady jsou věci, o kterých se nespoří.

Nayib Bukele se stal prezidentem roku 2019 ve 37 letech, předtím byl starostou San Salvadoru za stranu, ze které ho vyloučili. V březnu 2022, po víkendu, kdy bylo zavražděno 87 lidí, jeho vláda vyhlásila výjimečný stav, který pozastavil několik ústavních záruk — právo být informován o důvodu zatčení, přístup k advokátovi a limity vazby. Od té doby se každý měsíc prodlužuje.

Aglomerace asi 1,8 milionu lidí v kotlině pod sopkou San Salvador, opakovaně přestavěná po zemětřeseních a tím pádem chudá na staré budovy. Není to krásné město a ani to nepředstírá, ale jsou tu muzea, jídlo a historie a dva dny tady celou cestu ukotví.

Devadesát minut severně od metropole, na kopci nad jezerem Suchitlán, a nejzachovalejší koloniální město Salvadoru — dlažba, přízemní adobové domy, bílený kostel a početná umělecká a expatriotská komunita, která sem přišla po válce a zůstala.

Šestatřicetikilometrový úsek silnice západní kávovou vysočinou spojující pět městeček — Nahuizalco, Salcoatitán, Juayúa, Apaneca a Ataco — v 1 200 až 1 500 metrech, chladno, zeleno, pojmenovaný podle kávového květu, který od října do února pokrývá kopce. Je to nejpříjemnější věc v Salvadoru.

Jediná salvadorská památka světového dědictví, zapsaná roku 1993, a jedna z nejdůležitějších archeologických lokalit Ameriky — ne kvůli tomu, co tam bylo postaveno, ale kvůli tomu, co tam zůstalo. Kolem roku 600 vybuchl průduch Loma Caldera a pohřbil malou mayskou zemědělskou vesnici pod čtrnáct vrstev popela, uzavřenou během hodin.

Salvador leží na jižním okraji mayského světa a jeho lokality jsou na poměry Tikalu nebo Copánu skromné — ale jsou blízko sebe, skoro prázdné a levné.

Salvador si říká země sopek a jednu má ve státním znaku. Asi dvacet se počítá za sopky v pravém smyslu a celkem má země kolem 170 vulkanických útvarů v řetězu, který běží celou zemí rovnoběžně s pobřežím. Několik je činných; kvůli všem tady lidé žijí, protože popel dělá půdu.

Sopečný oblouk po sobě zanechal řadu kalder a většina se zaplnila vodou. Je to nejlepší koupání v zemi a podstatně příjemnější než Pacifik, kde jsou silné vlny a vážné trhavé proudy.

Salvadorské pacifické pobřeží dělá dlouhé, konzistentní pravé vlny na mysech nad skálou a oblázky, nejlépe za jižního swellu od března do října. Je to jedno z nejlepších surfařských pobřeží Ameriky a donedávna jedno z nejméně zaplněných. Vláda do toho pod hlavičkou Surf City hodně investovala a země hostila mistrovství světa v surfingu v letech 2021 a 2023.

Salvadorské pláže jsou sopečné — tmavě šedý až černý písek, teplá voda, velké vlny a dramatické západy slunce. Nejsou to karibské pláže a kdo čeká bílý písek a klidnou vodu, bude zklamaný. Brány po svém jsou výborné.

Káva postavila moderní Salvador, k dobrému i k podstatně zlému: vytvořila exportní ekonomiku, koncentraci půdy, která způsobila občanskou válku, a jako vedlejší efekt i nejlepší zemědělský produkt země. Salvadorská káva roste vysoko, převážně ve stínu, a nezvykle často v původních odrůdách, které většina producentských zemí před desítkami let vytrhala.

Něco přes šest milionů lidí v zemi velikosti jednoho českého kraje, což ze Salvadoru dělá nejhustěji osídlenou zemi americké pevniny. Salvadorci jsou přímí, vtipní a k návštěvníkům překvapivě pohostinní — částečně proto, že jich tak dlouho bylo tak málo, že cizinec je pořád trochu zajímavý.

Španělsky, se středoamerickým přízvukem, který používá vos místo tú — ¿vos querés? místo ¿tú quieres?. Není to slang ani chyba, prostě to tak lidé říkají, a kdo se učil ve Španělsku, bude si den zvykat.

Anglicky se mluví v surfařských městečkách, v turismu a mezi navrátilci z USA, kterých je hodně — takže přízvuk, který uslyšíte, může klidně být z Los Angeles. Mimo tyhle kontexty je základní španělština skoro nutná.

Ve Spojených státech žije zhruba 1,5 až 2 miliony Salvadorců — asi pětina všech, kdo mají tuhle národnost — a peníze, které posílají domů, tvoří asi čtvrtinu národní ekonomiky. Máloco na světě je vystěhovalectvím utvářené takhle silně.

Salvador má jedno skvělé jídlo a je opravdu velmi skvělé. Pupusa — tlustá ručně plácaná kukuřičná placka plněná před pečením, opečená a podávaná s curtidem a salsou — je národním jídlem do míry, jaké dosáhne málokterá země, a má vlastní státní den, druhou listopadovou neděli.

Tropické, se dvěma obdobími a bez podstatných teplotních výkyvů během roku — mění se déšť a to, v jaké nadmořské výšce zrovna stojíte. Pobřeží má 28–33 °C celoročně, Ruta de las Flores ve 1 300 metrech 18–25 °C a je tam příjemně úplně každý den.

Jedno mezinárodní letiště: San Salvador (SAL), oficiálně Monseñor Óscar Arnulfo Romero, asi 45 minut jihovýchodně od metropole a — což je praktické — jen 30 minut od surfařského pobřeží. Je to uzel Avianky, což zajišťuje dobré přípoje.

Krátká cesta neexistuje. Salvador je ze střední Evropy na dva přestupy a den a půl od dveří ke dveřím, což je jeden z důvodů, proč se tak často kombinuje s Guatemalou.

Třicet let byl Salvador jednou z nejnebezpečnějších zemí světa mimo válečnou zónu. Dnes není, a většina publikovaných informací to nedohnala. Sekce o Bukelem výše popisuje jak a za jakou cenu; tohle je, co z toho plyne prakticky.

Levnější než Kostarika nebo Panama, o něco dražší než Guatemala nebo Nikaragua — a dolarizované, takže se nehraje žádná kurzová hra a ceny jsou takové, jaké jsou napsané. Částky jsou na osobu a den v amerických dolarech.

7. září 2021 se Salvador stal první zemí na světě, která udělala z bitcoinu zákonné platidlo vedle amerického dolaru. Oznámilo se to videem na konferenci v Miami, uzákonilo za tři dny a je to po bezpečnostní politice nejdiskutovanější věc o té zemi.

Salvador je dnes nejzajímavější země Střední Ameriky a nejtěžší, o které se dá psát poctivě. Všechno, čeho si cestovatel všimne, je dobré: sopky jsou hodinu od metropole, vlny jsou světové a na mezinárodní poměry prázdné, káva je výjimečná, pupusy stojí padesát centů a Salvadorci mají viditelnou radost, že vůbec někdo přijel.

A to všechno leží na sporu, který zbytek světa vede o tu zemi abstraktně, zatímco Salvadorci ho vedou u sebe doma. Spousta lidí může poprvé v dospělém životě projít vlastní ulicí. Spousta jiných lidí má příbuzného v cele bez termínu soudu. Obě ty věty jsou pravdivé a průvodce, který vytiskne jen jednu, dělá propagandu jedním nebo druhým směrem.

Takže: jeďte. Je to bezpečné, levné, krásné a dost malé na to, aby se to dalo pořádně projet za týden. Vylezte na Santa Anu, strávte dvě noci na Ruta de las Flores, najezte se v neděli na feria v Juayúe, postavte se do místnosti, kde zastřelili Romera, a projděte se po Joya de Cerén s vědomím, že tam někdo před 1 400 lety nechal na stole večeři a pořád tam je. A pak mluvte s lidmi a poslouchejte, co skutečně říkají, ne to, co jste čekali.

— Radim Kaufmann