Egypt

Egypt je milion kilometrů čtverečních pouště se zelenou nití uprostřed. Téměř 110 milionů lidí žije zhruba na 4 % území, v nilském údolí a jeho deltě, a dělá to nepřetržitě od doby, než kdekoli jinde vzniklo písmo. Žádná jiná země nenabízí doložený lidský záznam takové hloubky na jednom místě.

Ty nejslavnější věci opravdu fungují. Velká pyramida je naživo ohromující víc než na jakékoli fotografii, hlavně kvůli měřítku a kvůli tomu, že moderní město dnes končí u jejího plotu. Karnak je největší náboženská stavba, jaká kdy vznikla. Nefertařina hrobka v Thébách je s velkým náskokem nejkrásnějším malovaným interiérem starověku. Abú Simbel byl v 60. letech rozřezán na bloky a přesunut po útesu nahoru, aby ho nepohltilo jezero — a i to je jeden z velkých inženýrských příběhů.

Dvě věci je třeba říct natvrdo. Za prvé, Egypt je pro samostatného cestovatele dřina — obchodní tlak na každé lokalitě je neúnavný a průvodce, řidič, velbloudář i pokladní od vás něco chtějí. Není to nebezpečné a není to osobní; je to vyčerpávající, a vědět to předem cestu úplně změní. Za druhé, egyptská libra od roku 2022 přišla o většinu hodnoty, což udělalo zemi pro cizince velmi levnou a pro Egypťany velmi těžkou. Vstupné na lokality kvůli tomu prudce vzrostlo.

Deset dní zvládne Káhiru, Luxor a Asuán pořádně. Dva týdny přidají Rudé moře nebo Západní poušť. Plavba po Nilu je nejméně stresující způsob, jak vidět chrámy mezi Luxorem a Asuánem, a pro spoustu lidí to samo o sobě stačí jako důvod si ji vybrat.

Egypťané říkají své zemi Misr — semitské jméno velkého stáří, používané v arabštině, hebrejštině i akkadštině a zároveň běžné slovo pro Káhiru. „Egypt“ k nám přišel přes řecké Aigyptos, samo nejspíš z Hut-ka-Ptah, „dům duše Ptahovy“, chrámového jména Memfidy. Staří Egypťané své zemi říkali Kemet — „černá země“, podle úrodného nilského bahna — na rozdíl od Dešret, červené země pouště.

Pětadevadesát procent Egypta je poušť. Obyvatelná země je pás zavlažované půdy pár kilometrů široký na obou březích Nilu v délce 1 500 kilometrů, který se severně od Káhiry rozevírá do delty, plus středomořské a rudomořské pobřeží a hrstka oáz. Hérodotos nazval Egypt „darem Nilu“ a nikdo to zatím nevylepšil.

Káhira leží na začátku delty. Luxor je 650 kilometrů na jih, Asuán dalších 220 a Abú Simbel ještě 280 kilometrů dál, skoro u súdánské hranice. Rudomořské resorty leží na východ přes poušť, Síwa 750 kilometrů na západ u Libye.

Egyptské dějiny se běžně dělí na zhruba třicet dynastií napříč třemi tisíciletími, seskupených do Staré, Střední a Nové říše s přechodnými obdobími rozpadu mezi nimi. Jako návštěvník si hlavně držte, že ta období jsou od sebe obrovsky daleko. Velká pyramida byla už 1 200 let stará, když pohřbívali Tutanchamona — a Kleopatra žila časově blíž přistání na Měsíci než stavbě pyramid.

Arabské dobytí roku 641 udělalo z Egypta muslimskou a arabsky mluvící zemi a Káhira — založená Fátimovci roku 969 — se stala jedním z velkých měst středověkého světa. Saladin, mamlúci a od roku 1517 Osmané po sobě nechali každý svou vrstvu; mamlúcké mešity islámské Káhiry jsou nejlepší středověkou islámskou architekturou vůbec.

Napoleonova invaze roku 1798 selhala vojensky a uspěla intelektuálně: sto šedesát učenců, které přivezl, vytvořilo Description de l'Égypte a jeho vojáci našli Rosettskou desku, s jejíž pomocí Champollion roku 1822 rozluštil hieroglyfy. Tady začíná egyptologie — a tady začíná i hromadný odvoz egyptských starožitností do evropských muzeí.

Muhammad Alí, albánský důstojník, který se roku 1805 chopil moci, vybudoval moderní stát, armádu a průmysl. Jeho nástupci postavili Suezský průplav (1869) a přivedli tím zemi na mizinu, což roku 1882 přineslo britskou okupaci. Formální nezávislost přišla roku 1922, skutečná až s důstojnickým převratem roku 1952 a Násirovým znárodněním průplavu roku 1956.

Od té doby: porážka roku 1967, přechod přes průplav roku 1973, Sadatův mír s Izraelem v Camp Davidu roku 1978 a jeho zavraždění roku 1981, třicet let Mubaraka, revoluce roku 2011, která zaplnila náměstí Tahrír a odstranila ho, zvolená vláda Muslimského bratrstva roku 2012, její odstranění armádou roku 2013 a od roku 2014 prezidentství Abdala Fattáha Sísího. Stát postavil v poušti východně od Káhiry nové administrativní hlavní město a přestěhoval tam ministerstva.

Tři pyramidy, šest pyramid královen, sfinga a muzeum sluneční bárky na vápencové plošině na okraji Káhiry. Chufuova Velká pyramida byla postavena kolem roku 2560 př. n. l. z asi 2,3 milionu bloků, měřila s neporušeným obkladem 146,6 metru — dnes 138,5 — a asi 3 800 let byla nejvyšší stavbou, jakou lidé postavili, až do věže katedrály v Lincolnu. Je jediným ze sedmi divů starověkého světa, který dosud stojí.

Třicet kilometrů jižně od Gízy leží nekropole Memfidy, hlavního města Staré říše, a je starší, prázdnější a pro spoustu návštěvníků zajímavější než samotná Gíza. Půl dne tady je nejlepší poměr cena/výkon v egyptské archeologii.

Aglomerace zhruba 22 milionů lidí a největší město arabského světa i Afriky. Je hlasitá, hustá, znečištěná, nekonečně pohostinná a naprosto nepodobná pouštním obrázkům, které Egypt v obecné představě obklopují. Dejte jí tři dny, ne jeden.

Samostatná památka světového dědictví a nejhustší koncentrace středověké islámské architektury na Zemi — stovky mešit, madras, mauzoleí, kašen a karavanserájů z fátimovského, ajjúbovského, mamlúckého a osmanského období, většinou stále používaných.

Starověké Théby, hlavní město Nové říše, a největší koncentrace stojících památek na světě. Konvence tu byla, že živí obývali východní břeh, kde slunce vychází, a mrtví západní, kde zapadá — a město se tím po dva a půl tisíce let pořád řídí.

Thébská nekropole: šedesát a víc královských hrobek vytesaných do skály pouštního údolí, vedle údolí královen, hrobky hodnostářů na svahu a řada zádušních chrámů na okraji polí. Pronajměte si kolo nebo řidiče na celý den a začněte za svítání.

Asuán je nejpříjemnější egyptské město: menší, pomalejší, žhavější a viditelně núbijské, na úseku Nilu posetém žulovými ostrovy a plachetnicemi feluka. Byla to starověká hranice — zdroj žuly na obelisky a brána do Núbie.

Abú Simbel je 280 kilometrů na jih u súdánské hranice: dva skalní chrámy Ramesse II., ten velký s průčelím ze čtyř dvacetimetrových kolosů samotného krále. V letech 1964–1968 byl celý komplex rozřezán na 1 036 bloků a znovu složen o 65 metrů výš a 200 metrů dál uvnitř umělého kopce, aby ho nepohltilo Násirovo jezero — kampaň UNESCO, která fakticky vytvořila systém světového dědictví. Dvakrát ročně, 22. února a 22. října, vycházející slunce dosáhne osou až do svatyně. Leťte, nebo jeďte silničním konvojem, který vyráží z Asuánu kolem čtvrté ráno.

Mezi Luxorem a Asuánem stojí chrámy na břehu v odstupech několika hodin plavby — a přesně proto plavby existují. Tři nebo čtyři noci, tři nebo čtyři chrámy, a mezi nimi — což je v Egyptě zásadní — plovoucí hotel, kde vám nikdo nic neprodává.

Založena Alexandrem roku 331 př. n. l., hlavní město Ptolemaiovců, domov Knihovny a Majáku a po staletí intelektuální centrum středomořského světa. Nad zemí z toho nezůstalo skoro nic — antické město leží pod tím dnešním a pod přístavem. Zbylo vybledlé, solí ohlodané město obrácené k moři, které vůbec nepřipomíná Káhiru.

Západně od Nilu je východní Sahara a v ní řetěz oáz, které působí jako samostatné země. Síwa, padesát kilometrů od Libye a 750 od Káhiry, je z nich nejosobitější: berbersky mluvící oáza datlových palem a slaných jezer, kam roku 331 př. n. l. přišel Alexandr Veliký ke konzultaci s Amonovou věštírnou a kde byl prý prohlášen bohem.

Rudé moře nabízí jedno z nejlepších a nejdostupnějších potápění na světě: celoročně teplou vodu, viditelnost běžně 20–30 metrů, tvrdé korály v dobrém stavu a nezvykle vysoký podíl endemických druhů, protože je to téměř uzavřené moře. Je to zároveň důvod, proč do Egypta vůbec jezdí většina evropských návštěvníků — a většina z nich nikdy neuvidí pyramidu.

Poloostrov mezi Afrikou a Asií: pouštní hory, beduíni, nejlepší korály Rudého moře a hora, kde měl Mojžíš dostat desatero. Sinaj má vlastní vstupní pravidla, vlastní bezpečnostní situaci a úplně jinou atmosféru než nilské údolí.

Egypťané jsou podle širokého konsenzu — včetně jejich vlastního — nejvtipnější lidé arabského světa. Humor je národní obranný mechanismus i politický nástroj; vtipy, které vzešly z roku 2011 a z každé další krize, tvoří vlastní žánr. Pohostinnost je opravdová a může být zahlcující — pozvání na čaj obvykle znamená prostě pozvání na čaj.

Arabsky, a konkrétně egyptskou arabštinou (masrí), což je nejšířeji srozumitelný mluvený dialekt arabského světa — století egyptského filmu, hudby a televize dokázalo to, co žádná instituce. Naučte se arabsky kdekoli a Egypťané vám budou rozumět; naučte se egyptskou arabštinu a bude vám rozumět každý od Maroka po Irák.

Anglicky se v turismu a ve vzdělané Káhiře mluví běžně, na Rudém moři narazíte na francouzštinu i němčinu a v Hurghadě a Šarmu na ruštinu. Mimo tyhle kontexty se konverzační slovník vyplatí okamžitě.

Egyptská kuchyně je selská strava v národním měřítku: fazole, chleba, rýže, čočka, zelenina a nepříliš masa, kořeněné kmínem, koriandrem a česnekem a jedené s obrovským množstvím placek. Je levná, sytá a mnohem lepší, než odpovídá její mezinárodní pověsti, která prakticky neexistuje.

Horké pouštní podnebí: prakticky žádné srážky kromě trochy na středomořském pobřeží v zimě a velmi velký rozdíl mezi mírným severem a nelítostným jihem. Luxor a Asuán v červenci běžně přesahují 42 °C, což už není otázka pohodlí, ale bezpečnosti.

Egypt patří k nejlépe spojeným zemím Afriky. Káhira (CAI) je uzel, Hurghada (HRG) a Šarm aš-Šajch (SSH) odbavují obrovské objemy evropské charterové dopravy a Luxor (LXR), Asuán (ASW) i Marsá Alam (RMF) přijímají mezinárodní lety.

Egypt je jedna z nejsnáze dosažitelných dálkově působících destinací ze střední Evropy, protože ho celou zimu tvrdě létá charterový trh na Rudé moře. Z Prahy obvykle jezdí přímé sezonní lety na obě rudomořská letiště a pravidelná linka do Káhiry.

Egypt je pro turisty statisticky bezpečná země a turistický koridor je silně a viditelně chráněný. Problémy, na které návštěvníci opravdu narazí, jsou obchodní, ne kriminální — vytrvalé, únavné a nejlíp se zvládají s plánem, ne s podrážděním.

Egypt je pro cizince mimořádně levný a po devalvaci roku 2024 ještě víc — kromě vstupného na lokality, které vláda kvůli tomu prudce zdražila. Čekejte cestu, kde jídlo nestojí skoro nic a muzea evropské ceny.

Sedm zápisů, šest z nich kulturních, a dohromady pokrývají většinu toho, kvůli čemu do Egypta kdo jezdí.

Egypt je jediná země, kde bych doporučil najmout si průvodce i člověku, který si průvodce nikdy nebere. Ne proto, že by se lokality těžko hledaly — jsou to nejsnáz nalezitelná místa na Zemi —, ale protože licencovaný egyptolog promění stěnu nečitelných reliéfů v příběh a protože jeho přítomnost odstraní asi devadesát procent tření, kvůli kterému lidé říkají, že je Egypt vyčerpal.

To tření je skutečné a stojí za to ho pojmenovat poctivě, ne ho zamlčet. Budou vás neustále oslovovat, budou vám říkat věci, které nejsou pravda, a budou po vás chtít peníze za služby, které jste nechtěli. Nic z toho není hrozivé. Všechno je to únavné. Cestovatelé, kteří si Egypt užijí nejvíc, jsou ti, kdo si předem řekli, že takhle to tady prostě chodí, vyhradili si na to kapsu drobných, naučili se říkat la, šukran bez podráždění — a pak se šli podívat na pyramidy.

A dívejte se pořádně. Jeďte tam dvakrát — jednou po otevření, kdy je světlo ploché a nikdo tam není, a jednou v poslední hodině, kdy kámen zoranžoví. Pak jeďte do Sakkáry, kam skoro nikdo nejezdí, postavte se před nejstarší velkou stavbu, jakou kdy lidé postavili, a uvědomte si, že ti, kdo stavěli Velkou pyramidu, ji už považovali za starou památku.

— Radim Kaufmann