Kypr

Kypr je třetí největší ostrov Středomoří a jedno z nejhustěji navrstvených míst v Evropě: neolitické vesnice, mykénské řecké osídlení, fénické přístavy, římské mozaiky, byzantské fresky, křižácké hrady, benátské hradby, osmanské mešity a britská koloniální infrastruktura — všechno na 9 251 km², tedy na ploše menší, než má dohromady Moravskoslezský a Zlínský kraj.

Hlavní atrakce jsou opravdu prvoligové. Mozaiky v Pafosu patří k nejlepším římským podlahám ve Středomoří. Deset malovaných kostelů v Troodosu ukrývá byzantské fresky, na které by se v Itálii stály fronty, a tady stojí ve stodolách u horských silnic. Choirokoitia je osídlená zhruba od roku 7000 př. n. l. Všechny tři jsou na seznamu UNESCO.

Ostrov je zároveň a nevyhnutelně rozdělený. Od roku 1974 jím vede 180 km dlouhá nárazníková zóna pod dohledem OSN, která odděluje Kyperskou republiku na jihu — členský stát EU s eurem — od samozvané Severokyperské turecké republiky, kterou uznává jedině Turecko. Nikósie je poslední rozdělené hlavní město na světě. Přechod je dnes rutina na pár minut a projít si ho je jedna z nejpoučnějších hodin, jaké může návštěvník v Evropě strávit.

Co dělá z Kypru cestu, a ne jen týden u moře, je jeho kompaktnost. Dopoledne se potopíte k vraku Zenobia, v poledne sníte dvacetichodové meze v larnacké taverně a k večeru jste patnáct set metrů vysoko v borovém lese. Nic není dál než dvě hodiny od čehokoli jiného, všichni mluví anglicky, silnice jsou výborné a jídlo je velmi dobré a ne drahé.

Dvě praktické věci na úvod. Kypr je členem EU a od roku 2008 platí eurem, takže peníze, roaming i zdravotní péče jsou pro evropského návštěvníka bez komplikací. A jezdí se tu vlevo — jedna ze dvou zemí EU, kde to tak je — což hodně lidí u přepážky půjčovny překvapí.

Jméno téměř jistě pochází od mědi. Kypr byl hlavním zdrojem tohoto kovu ve starověkém světě, těžil se tu od zhruba roku 4000 př. n. l. a latinské cuprum — z aes Cyprium, „kov z Kypru“ — je důvod, proč se anglicky měď řekne copper. Země, která dala jméno chemickému prvku, je ve vzácné společnosti.

Řecky se ostrov jmenuje Kýpros, turecky Kıbrıs. Obě komunity používají pro místa obojí jména, a většina měst tak má dvě: Nikósie je Lefkosía i Lefkoşa, Famagusta Ammóchostos i Gazimağusa, Kyrenia Kerýneia i Girne. To, které jméno kdo použije, o něčem vypovídá — a používat obě je diplomatická volba.

Vlajka republiky je neobvyklá ve dvou ohledech: je to jediná státní vlajka, která zobrazuje obrys vlastní země, a ten obrys je v barvě mědi — určující suroviny ostrova — nad dvěma zkříženými olivovými ratolestmi. Barvy i ratolesti byly v roce 1960 promyšleným pokusem o neutralitu mezi řeckou a tureckou komunitou. Návrh přežil uspořádání, které měl symbolizovat.

Identita je tu skutečně sporná, ne jen složitá. Řečtí Kypřané jsou v drtivé většině pravoslavní a mluví řecky, turečtí Kypřané jsou muslimové a mluví turecky — a obě skupiny mají zároveň zřetelnou kyperskou identitu, která se plně nekryje s pevninským Řeckem ani s Tureckem. Vedle nich žijí ústavně uznané komunity Arménů, Maronitů a Latinů, mnohem starší než samotné rozdělení.

Kypr má 9 251 km² a leží v nejvýchodnějším cípu Středomoří — blíž Sýrii (105 km) a Turecku (75 km) než Řecku, které je přes 800 km daleko. Ta poloha na styku Evropy, Asie a Afriky vysvětluje většinu jeho dějin a dobrou část jeho kuchyně.

Pobřeží měří 648 km. Nejsou tu žádné stálé řeky — všechny jsou sezónní — a voda je strukturálním omezením ostrova už tři tisíce let. Proto je tolik krajiny terasovité a proto dnes většinu pitné vody dodávají odsolovací stanice.

Ostrov měří zhruba 240 km od západu na východ a má dlouhý ocas — poloostrov Karpas — mířící na severovýchod k Turecku. Nárazníková zóna OSN vede od Kato Pyrgos na severozápadě k Famaguste na východě a cestou prořezává Nikósii přímo napůl.

Vzdálenosti na jihu jsou krátké: Larnaka–Nikósie 45 minut, Larnaka–Limassol 45, Limassol–Pafos 50, Pafos–Ayia Napa napříč ostrovem asi dvě a půl hodiny. Dálniční síť je moderní a bezplatná. Horské silnice v Troodosu jsou dobré, ale pomalé — počítejte s dvojnásobkem toho, co ukazuje mapa.

Jedna mapová zvláštnost: navigační aplikace plánují přes nárazníkovou zónu nespolehlivě a některé odmítnou naplánovat trasu na sever úplně. Stáhněte si offline mapy pro obě strany a přechod si vyberte předem.

Kypr je nepřetržitě osídlený zhruba deset tisíc let. Choirokoitia, neolitická vesnice kruhových kamenných domů obývaná zhruba od roku 7000 př. n. l., patří k nejlépe dochovaným pravěkým sídlištím východního Středomoří. Nedaleko, v Shillourokambos, našli archeologové člověka pohřbeného s kočkou kolem roku 9500 př. n. l. — nejstarší známý doklad tohoto vztahu na světě.

Měď udělala z ostrova v době bronzové bohaté místo a přitáhla všechny. Mykénští Řekové sem přišli ve 12. století př. n. l. a natrvalo z něj udělali řecky mluvící; Féničané založili Kition (dnešní Larnaku); pak se střídali Asyřané, Egypťané a Peršané. Alexandrovi nástupci ostrov pohltili a Řím ho anektoval roku 58 př. n. l. Mozaiky v Pafosu pocházejí z tohohle prosperujícího římského období, kdy byl Kypr klidnou a bohatou provinční periferií.

Křesťanství dorazilo brzy a přímo: Pavel a Barnabáš tu kázali kolem roku 45 a Kyperská církev je autokefální — samosprávná — od roku 431, jedna z nejstarších takových církví na světě. Ta nezávislost udělala z arcibiskupa politickou figuru stejně jako náboženskou; arcibiskup Makarios III. byl prvním prezidentem republiky.

Pak se vrstvy kupí rychle. Richard Lví srdce ostrov roku 1191 skoro omylem dobyl a hned prodal; lusignanská dynastie tu tři století vládla latinskému křižáckému království; Benátky ostrov roku 1489 anektovaly a postavily hradby, které dodnes obepínají Nikósii a Famagustu; Osmané ho po brutálním obléhání dobyli v letech 1570–71; a Británie převzala správu roku 1878 a v roce 1914 ostrov přímo anektovala.

Nezávislost přišla v roce 1960 po povstání EOKA, na základě ústavy navržené tak, aby vyvážila obě komunity — a která se do tří let zhroutila. Mezikomunitní násilí v letech 1963–64 přivedlo mírové sbory OSN, které tu jsou dodnes. V červenci 1974 spustil převrat řecké vojenské junty, mířící ke sjednocení s Řeckem, tureckou vojenskou intervenci; do srpna drželo Turecko severních 37 % ostrova. Asi 160 tisíc řeckých Kypřanů uprchlo na jih a 45 tisíc tureckých Kypřanů se přesunulo na sever. Kyperská republika vstoupila do EU v roce 2004, pár týdnů poté, co řečtí Kypřané odmítli a turečtí přijali mírový plán OSN. Jednání od té doby pokračují bez výsledku.

Kypru nejde rozumět bez té linie a linii nejde rozumět, dokud ji nepřejdete. Od roku 1974 vede ostrovem 180 km dlouhá nárazníková zóna hlídaná OSN — Zelená linie, pojmenovaná podle pastelky, kterou britský velitel v roce 1963 tahal čáru po mapě. V centru Nikósie je pár metrů široká, na rovině Mesaoria několik kilometrů, a uvnitř jsou opuštěné vesnice, zapečetěné letiště a pole obdělávaná pod dohledem OSN.

Ještě poznámka, jak o tom mluvit. Obě komunity přišly o domovy, obě mají mrtvé a obě začínají příběh jiným rokem. Návštěvníci, kteří přijedou s hotovým názorem, sklidí zdvořilé ticho. Návštěvníci, kteří se ptají a pak si tentýž den vyslechnou někoho v Nikósii a někoho v Lefkoşe, dostanou něco mnohem cennějšího — a ta dvě vyprávění se neslučují, což je právě ta pointa.

Na ostrově žije asi 1,3 milionu lidí — zhruba 950 tisíc v republice a kolem 300 tisíc na severu, i když severní čísla jsou sporná kvůli přistěhovalectví z pevninského Turecka. Řečtí Kypřané tvoří asi 78 % celku a turečtí Kypřané 18 %, k tomu uznané menšiny Arménů, Maronitů a Latinů a velká usazená komunita britského, ruského, ukrajinského, rumunského a filipínského původu.

Jedna věc, kterou stojí za to vědět o tom, jak se Kypřané vidí sami: mnozí řečtí i turečtí Kypřané vám potichu a odděleně řeknou, že mají víc společného mezi sebou než s Athénami nebo Ankarou — stejné jídlo pod jinými jmény, stejný vesnický humor, stejná nářeční slova. Ten pocit existuje vedle nezhojeného smutku na obou stranách a jedno druhé neruší.

Úředními jazyky republiky jsou řečtina i turečtina, i když v praxi dominuje na jihu řečtina a na severu turečtina. Anglicky se mluví prakticky všude — dědictví britské správy do roku 1960 a turistiky od té doby — takže se žádný návštěvník nezasekne. Dopravní značení je na jihu dvojjazyčné řecky a latinkou, na severu turecky.

Kyperská řečtina je samostatné nářečí, ne jen přízvuk, a pevninští Řekové s ní občas chvíli bojují: zachovává zdvojené souhlásky, používá sykavky, které řečtina jinde před staletími ztratila, a má zásobu benátských, osmanských a anglických přejímek. Kyperská turečtina se od istanbulské liší podobně. Obojí je zdrojem značné místní hrdosti a laskavého vzájemného posmívání.

Pro české a slovenské návštěvníky je tu jeden zrádný přítel, který stojí za zmínku: řecké ne (ναι) znamená ano, ne ne. U každého stolu v taverně to způsobí předvídatelné množství zmatku a zapamatovat si to objednávání výrazně usnadní.

Nikósie — Lefkosía řecky, Lefkoşa turecky — je poslední rozdělené hlavní město světa a jediné, kde přejdete z Evropské unie do státu, který skoro nikdo neuznává, asi za devadesát vteřin. Je to zároveň skutečné město se skutečným životem, ne pomník vlastnímu problému, a s přehledem nejzajímavější místo na ostrově.

Staré město sedí uvnitř dokonalé benátské hvězdicové pevnosti: jedenáct srdcovitých bastionů a kruhová hradba postavená roku 1567, aby zadržela Osmany, což se do čtyř let nepovedlo. Hradba se dochovala téměř celá a nárazníková zóna protíná kruh, který uzavírá, přímo napůl.

Jižní polovina

Hlavní město EU, které do sebe dorostlo: opravená čtvrť Laiki Geitonia, butiky a bary v ulicích Ledra a Onasagorou a opravdu dobrá kreativní scéna kolem náměstí Faneromeni. Kyperské muzeum shromažďuje archeologické poklady ostrova napříč jedenácti tisíci lety a je nejlepším muzeem v zemi. Leventisovo městské muzeum vypráví příběh samotného města a vyhlídka v Shacolas Tower na Ledra Street ukáže celé rozdělené město v jednom záběru.

Severní polovina

Za přechodem na Ledra Street a hned jinak: osmanský půdorys ulic, volání muezzina a zhruba poloviční ceny. Mešita Selimiye je gotická katedrála svaté Sofie ze 13. století s přistavěnými minarety — francouzský křižácký kostel, v podstatě neporušený, který už čtyři sta padesát let slouží jako mešita. Vedle ní je Büyük Han, osmanský karavanseráj z roku 1572 opravený na nádvoří s řemeslnými dílnami a velmi dobrou kavárnou — nejkrásnější stavba v obou polovinách.

Jak to udělat pořádně

Vyhraďte Nikósii celý den a přechod dejte doprostřed. Dopoledne muzeum a hradby na jihu, oběd meze, po obědě přechod, odpoledne Selimiye a Büyük Han, turecká káva na nádvoří hanu a zpátky před večerním zavřením. Vezměte pas, eura a pár tureckých lir a počítejte s tím, že celá formalita zabere míň času než ta káva.

Celá archeologická oblast Pafosu je památkou UNESCO a zaslouží si to. Bylo to centrum kultu Afrodíty ve starověkém Středomoří a později hlavní město římského Kypru — proto jsou ty mozaiky tak dobré.

Pafos byl v roce 2017 Evropským hlavním městem kultury, což zaplatilo citlivou rekonstrukci starého města kolem osmanské tržnice — stojí za hodinu a jedí tam místní, na rozdíl od přístavu.

Limassol (Lemesós) je druhé město ostrova, hlavní přístav, obchodní a lodní centrum — a z pobřežních měst nejméně turistické v tom smyslu, že je zaneprázdněné vlastním životem. Zároveň se za poslední dekádu změnilo rychleji než cokoli jiného na ostrově: marina, panorama věžáků a velmi početná rusky mluvící komunita.

Pláže přímo ve městě jsou z šedého písku a oblázků a upřímně průměrné; Governor's Beach východně od města s bílými křídovými útesy a dlouhá pláž u Kourionu na západ jsou obě mnohem lepší a patnáct minut daleko.

Většina návštěvníků přiletí na larnacké letiště a město projede, což je chyba. Larnaka stojí na antickém Kitionu, fénickém městském království, a její palmami lemovaná promenáda Finikoudes je nejpříjemnější městskou pláží na ostrově.

Zenobia si zaslouží vlastní poznámku: je přístupná každému kvalifikovanému potápěči, viditelnost bývá 30 metrů a náklad — kamiony pořád připoutané v řadách na palubách — je důvod, proč je nezapomenutelná, a ne jen velká. Larnacká potápěčská centra k ní jezdí několikrát denně.

Troodos je místo, kde Kypr přestává být plážovým ostrovem. Masiv se zvedá k 1 952 m na Mount Olympos — ne tom řeckém — a je geologicky pozoruhodný: je to ofiolit, kompletní řez oceánskou kůrou a svrchním pláštěm vytlačený na souš, který studují geologové z celého světa a kvůli kterému je tu vůbec měď.

Pro návštěvníka to má tři důvody: je tu o deset stupňů chladněji než na pobřeží, je tu největší umění ostrova a odsud pochází víno.

Malované kostely

Deset malých byzantských kostelů v Troodosu tvoří společný zápis UNESCO a jsou nejlepším důvodem, proč na Kypr jet. Zvenčí většina vypadá jako stodoly — strmé sedlové střechy z dřevěného šindele, stavěné, aby shazovaly sníh, a záměrně nenápadné za osmanské vlády. Uvnitř jsou od podlahy ke stropu pokryté freskami z 11. až 16. století.

Praktické poznámky: několik kostelů je zamčených a otevírá je klíčník, jehož telefon je na dveřích; fotografování uvnitř je obvykle zakázané a bere se to vážně; ramena a kolena musí být zakrytá. Vyhraďte si celý den a vyberte si tři kostely místo snahy stihnout všech deset.

Jihovýchodní roh má nejlepší písek a nejčistší vodu na ostrově — a pověst, která sedí jen napůl. Ayia Napa byla rybářská vesnice, ze které se v 90. letech stal synonymum klubové turistiky, a od té doby se rozdělila na dvě města ve stejných ulicích: hlučný pás kolem náměstí a soubor opravdu skvělých pláží, které se navečer vyprázdní.

Dvě věci navíc, které stojí za zajížďku: Muzeum mořského života a podvodní sochařský park MUSAN u Pernery, umělý les 93 soch v 8–10 metrech vody, kam se dá šnorchlovat i potápět. A Cape Greco za svítání, kdy světlo vychází nad Levantou a celé pobřeží je prázdné.

Sever je třetina ostrova, má část jeho nejlepší architektury a navštíví ho zlomek lidí, kteří na Kypr přijedou. Přejít na den nebo dva je snadné, levné a vřele doporučené — s praktickými věcmi ze sekce Rozdělení braných vážně.

Varosha, zapečetěná resortní čtvrť Famagusty, si zaslouží vlastní poznámku. V roce 1974 to byl nejmódnější plážový pás Středomoří; obyvatelé uprchli a od té doby stojí prázdná a oplocená, chátrá na očích. Část byla roku 2020 znovu otevřena návštěvníkům, což je mezinárodně sporné. Je to mimořádné a nepříjemné místo a stojí za to si předem promyslet, proč tam jdete.

Kypr má 648 km pobřeží a dost velkou rozmanitost na to, aby volba základny změnila, jaké koupání dostanete. Východ má bílý písek a mělkou tyrkysovou vodu, jih oblázky, křídové útesy a hlubokou čistou vodu ze skal, západ je divočejší a prázdnější.

Modrá vlajka je tu rozšířená a kvalita vody patří stabilně k nejlepším měřeným v Evropě. Co Kypr nemá, jsou znatelné přílivy a nebezpečný příboj na jižním pobřeží — díky čemuž je neobvykle dobrý na koupání s dětmi.

Kyperské jídlo je řecké ve struktuře, levantské v kořenění a v praxi svébytné. Organizačním principem je meze: ne předkrm, ale celé jídlo z patnácti až třiceti malých chodů, které přicházejí ve vlnách dvě i víc hodin. Objednejte si ho jednou, nic dalšího neobjednávejte a nenajezte se prvními šesti věcmi, co dorazí — tohle je klasická začátečnická chyba a taverny to baví.

Na Kypru se dělá víno zhruba 5 500 let — nejstarší doklady v Evropě — a vyrábí se tu jedno víno, které je opravdu jedinečné. Ostrov zároveň strávil většinu 20. století výrobou hromadného likérového vína pro britský a sovětský trh a posledních pětadvacet let se z toho vzpamatovává obrozením malých vinařství, které dnes dává vážně dobré lahve.

Vinné stezky Troodosu — sedm značených tras vinařskými vesnicemi — jsou nejlepší způsob, jak to podniknout, a Omodos, Vouni, Lofou i Krasochoria („vinné vesnice“) nad Limassolem mají malá vinařství, která vám nalejí i bez objednání. Pozor, Kypr je na alkohol za volantem přísný, takže s sebou vezměte někoho, kdo nepije.

Na Kypr nikdy nedorazila fyloxéra. Znamená to, že řada zdejších vinic je nenaroubovaná, na vlastních kořenech — v Evropě vzácnost a jeden z důvodů, proč staré výsadby Mavra a Xynisteri budí mezinárodní pozornost.

Kypr má nejslunečnější podnebí v Evropské unii — kolem 340 slunečných dní ročně — a klasický středomořský vzorec: horká suchá léta, mírné vlhké zimy a dvě téměř dokonalá přechodná období, která jsou pro většinu návštěvníků správná odpověď.

Larnaka (LCA) je hlavní mezinárodní letiště, 45 minut od Nikósie i Limassolu. Pafos (PFO) je menší, obsluhuje západ a bere většinu nízkonákladového provozu. Obě leží v republice a jsou správným způsobem, jak na ostrov přiletět.

Poznámky k řízení pro kontinentální Evropany: levostranný provoz přestane být děsivý zhruba za den a chyby se dělají na kruhových objezdech. Značení je v kilometrech. Vymáhání rychlosti a alkoholu stojí na kamerách a je přísné — limit je 0,22 mg/l a v praxi bez tolerance.

Kypr patří k jednodušším delším středomořským cestám ze střední Evropy: asi 3,5 hodiny letu, jedno časové pásmo napřed (UTC+2, tedy o hodinu víc než Praha) a pro občany EU žádné vízum, žádná směna peněz a žádné roamingové komplikace.

Vstup a peníze. Kypr je členem EU a platí eurem, takže pro české a slovenské občany žádná směna a žádné vízum; stačí občanský průkaz, i když pas je praktičtější, pokud plánujete přejít na sever. Kypr není v schengenském prostoru, takže při příletu i z Prahy projdete pasovou kontrolou — počítejte s tím.

Zdraví a roaming. Roamingová pravidla EU platí normálně. Evropský průkaz zdravotního pojištění kryje státní péči, ale jako všude nekryje repatriaci ani soukromé kliniky — a v resortních oblastech je ordinace, do které vejdete, často soukromá, takže komerční cestovní pojištění má pořád smysl. Před cestou zkontrolujte mzv.gov.cz a zvažte registraci v systému DROZD; Česká republika má v Nikósii velvyslanectví.

Dvě věci, které Čechy zaskočí. Na Kypru se jezdí vlevo — jedna ze dvou zemí EU — takže si rozmyslete, jestli chcete auto. A zásuvky jsou britské typu G, tři obdélníkové kolíky, 240 V: váš kontinentální adaptér do nich nepasuje a bez redukce ani nabíječka. Kupte ji doma, kde stojí pětinu letištní ceny.

Orientační rozpočet: týden ve dvou s letenkami, půjčeným autem a apartmánem vyjde mimo hlavní sezónu zhruba na 30–45 tisíc Kč, v srpnu spíš na 50–65 tisíc.

Vojenské pravidlo. Kypr má silně militarizovanou nárazníkovou zónu, dvě britské suverénní základny a aktivní objekty na obou stranách. Nefotografujte nic vojenského — kontrolní stanoviště, strážní věže ani vojáky — a nefotografujte do nárazníkové zóny. Je to jedno z mála pravidel na ostrově, které se vymáhá bez humoru.

Spropitné: obsluha bývá zahrnutá v 10 %; když ne, zaokrouhlete nahoru nebo nechte 5–10 %. Kypřané dávají spropitné střídmě a nikdo od vás nečeká zahraniční standard.

Kypr je na poměry EU středně drahý — levnější než oblíbené řecké ostrovy v hlavní sezóně, dražší než Balkán a u jídla neobvykle dobrý poměr cena/výkon. Sever je zhruba o 30–50 % levnější než jih ve všem.

Reálné rozpočty: 60–90 € na osobu a den na vlastní pěst se sdíleným autem, penziony a jídlem v tavernách; 130–200 € s hotely, restauracemi a aktivitami. Batůžkářsky pod 50 € to jde mimo sezónu, ale veřejná doprava omezí, co stihnete vidět.

Kde se ubytujete, tu záleží míň než na větších ostrovech — nic není dál než dvě hodiny — ale pořád to cestu formuje.

Vzorec, který na týden funguje nejlíp: tři noci na pobřeží, dvě ve vesnici v Troodosu a jedna v Nikósii — s přechodem Zelené linie v ten nikósijský den. Nestojí to víc než zůstat na jednom místě a ukáže vám to tři úplně různé země.

Kypr má tři památky na seznamu světového dědictví UNESCO a neobvyklé je, že pokrývají tři úplně různé epochy — neolit, Řím a Byzanc — a dohromady tak načrtnou celý oblouk dějin ostrova.

Kypr má také zápisy v nehmotném dědictví za lefkarskou krajku (lefkaritika) a za improvizované zpívané básnické souboje tsiattista — obojí se dodnes praktikuje, nejen předvádí.

Na severu jsou Salamis, hrazená Famagusta i opatství Bellapais nepochybně v kvalitě světového dědictví, ale zapsat je nelze, protože nominaci musí podat uznaný smluvní stát. Rozdělení má důsledky i pro financování památkové péče a řada monumentů na obou stranách je proto na seznamech ohrožených.

Kyperská republika má svobodný tisk, Freedom House ji řadí mezi svobodné země a v žebříčku Reportérů bez hranic se drží v lepší polovině — na jižní Evropu nadprůměrně, s obvyklými regionálními slabinami kolem koncentrace vlastnictví médií a jejich blízkosti k politice.

Hlavní řecky psané deníky jsou Fileleftheros, Politis a Haravgi; Cyprus Mail vychází anglicky od roku 1945 a je pro návštěvníka nejlepším jediným zdrojem. Veřejnoprávním vysílatelem je CyBC, který provozuje televizi i rozhlas v řečtině a turečtině, a komerční rozhlasová scéna je živá.

Na severu fungují média v jiném a sevřenějším rámci, hlavními listy jsou Kıbrıs a Yenidüzen a veřejnoprávním vysílatelem BRT. Turecko-kyperská žurnalistika má silný nezávislý proud a kritika ankarského vlivu je živé a někdy riskantní téma — odkaz zavražděného komentátora listu Kıbrıs Kutlu Adalıho se dodnes připomíná.

Jedna mediální realita, které si všimne každý návštěvník: zpravodajství každé strany o rozdělení je zcela soběstačné. Přečtěte si jedno ráno Cyprus Mail a Yenidüzen o téže události a dostanete dvě vnitřně soudržná vyprávění, která se skoro nepřekrývají. Není to skandál; je to nejúčinnější možný úvod do celého problému.

Dominantním sportem je fotbal. Kyperská první liga se sleduje s intenzitou nepoměrnou k velikosti ostrova a APOEL, Omonia, AEK Larnaka, Anorthosis i Apollon si všichni prošli skutečnými jízdami evropskými poháry — APOEL došel v roce 2012 do čtvrtfinále Ligy mistrů, což zůstává nejhrdějším sportovním týdnem ostrova.

Nechte doma: evropský adaptér, který není typu G, a jakýkoli předpoklad, že vám bude dobře na nezastíněné archeologické lokalitě uprostřed srpnového odpoledne.

Naše kyperská fotogalerie je zatím malá a několik souborů vedených pod Kyprem ve skutečnosti zobrazovalo úplně jiné místo. Byli jste na Kypru? Pošlete své fotky na photos@kaufmann.wtf a rádi je tu uveřejníme s uvedením autora.

Kyperské pobřeží

648 km pobřeží a 340 slunečných dní v roce

Petra tou Romiou

Místo, kde se podle mýtu zrodila Afrodíta z moře

Commandaria

Nejstarší dosud vyráběné pojmenované víno na světě

Vinařská krajina

Vinice na svazích pod pohořím Troodos

Meze

Patnáct až třicet malých chodů a tři hodiny u stolu

Nejvíc bychom uvítali: přechod na Ledra Street, mozaiky v Pafosu, interiér Asinou nebo Panagia tou Araka, benátské hradby Nikósie z výšky, přístav v Kyrenii, kamionové paluby Zenobie a rožeň se souvlou na vesnické slavnosti.

Čeští cestovatelé by si měli projít aktuální doporučení na mzv.gov.cz a mohou se registrovat v systému DROZD; Česká republika má velvyslanectví v Nikósii. Pozor, konzulární pomoc na severu komplikuje neuznání tamního státu — o důvod víc přiletět na ostrov přes Larnaku nebo Pafos.

Na plátně: filmy Michaela Cacoyannise jako kyperská kinematografie v nejlepší formě — a jakékoli dokumentární záběry z otevření přechodu na Ledra Street v roce 2003, kdy tisíce lidí stály frontu, aby po devětadvaceti letech mohly přejít do druhé poloviny vlastního města.