Chorvatsko

Chorvatsko má 1 777 kilometrů jadranského pobřeží a — když počítáme ostrovy, ostrůvky, skály a útesy — 1 244 kusů souše v moři, z nichž asi padesát je obydlených. Vápencové pobřeží skoro neprodukuje sediment, a proto je voda tak nápadně čistá: viditelnost třicet metrů je běžná a padesát není nic výjimečného. Ten jediný geologický fakt je důvod, proč Jadran vypadá tak, jak vypadá na každé fotce, kterou jste kdy viděli.

Hlavní tahouny si tu pověst zaslouží. Hradby Dubrovníku jsou nejlepší dochovaný souvislý okruh městského opevnění v Evropě. Split je postavený uvnitř paláce, kam se odešel na odpočinek římský císař, a bydlí se v něm nepřetržitě 1 700 let — není to ruina, je to fungující centrum města. Plitvice jsou šestnáct kaskádovitých jezer padajících jedno do druhého přes travertinové hráze, které pořád rostou.

Co ale ze země dělá skutečně vděčnou destinaci, a ne jen fotogenickou, je hloubka za těmi třemi jmény. Istrie má lanýže, římské amfiteátry a vinařskou scénu, která by byla slavná, kdyby ležela v Itálii. Záhřeb je rakousko-uherské kavárenské město, které většina návštěvníků úplně vynechá. Ostrovy sahají od párty ekonomiky Hvaru po Vis, který byl do roku 1989 uzavřenou vojenskou základnou a je o to lepší.

Každou cestu rámují dva praktické fakty. Chorvatsko vstoupilo roku 2013 do EU a 1. ledna 2023 přijalo euro a vstoupilo do Schengenu, čímž pro evropské návštěvníky zmizely fronty na hranicích i směnárny. A země je v létě opravdu přeplněná — Dubrovník a Plitvice mají limity návštěvnosti a rezervace předem. Jet v červnu nebo v září místo v srpnu mění zážitek úplně.

Chorvatsky se země jmenuje Hrvatska a Chorvati jsou Hrvati — jméno sporného původu, možná íránsko-sarmatského, které si s sebou přinesly slovanské skupiny usazující se tu v 7. století.

Šahovnica — červenobílý šachovnicový štít — patří k nejrozpoznatelnějším národním emblémům Evropy a je na vlajce, na fotbalových dresech a zhruba na každém suvenýru v zemi. Jako chorvatský symbol je doložená od středověku.

Nejnepravděpodobnějším exportem země je kravata. Chorvatští žoldnéři ve francouzských službách za třicetileté války nosili uvázané šátky, které Pařížanům padly do oka; francouzské cravate pochází z Croate a Chorvatsko dnes 18. října slaví Den kravaty s opravdovým nadšením.

Zdejší identita stojí na třech věcech: na katolictví (asi 79 % obyvatel), na slovanském jazyce psaném latinkou a na vlastenecké válce z let 1991–95. Obléhání Dubrovníku a pád Vukovaru jsou pro většinu dospělých živou vzpomínkou a nezávislost není abstrakce. Návštěvník by měl vědět, že se o válce mluví ochotně, ale ne ležérně — a že sousloví „bývalá Jugoslávie" tady zní jinak než doma.

Chorvatsko má tvar bumerangu obtáčejícího Bosnu a Hercegovinu a rozlohu 56 594 km² — o něco méně než Česko — rozloženou do tří krajin, které spolu nemají skoro nic společného.

Jedna geografická zvláštnost: koridor u Neumu, dvacetikilometrový pruh bosenského pobřeží, fyzicky odděluje Dubrovník od zbytku Chorvatska. Od vstupu do Schengenu jsou přechody formalitou a Pelješacký most otevřený roku 2022 ho obchází úplně.

Chorvatsko sousedí na severu se Slovinskem a Maďarskem, na východě se Srbskem a na jihovýchodě s Bosnou a Hercegovinou a Černou Horou. Dálnice A1 vede po délce země ze Záhřebu do Ploče a je páteří každé cesty autem.

Vzdálenosti klamou opačným směrem než ve většině zemí: dálniční síť je výborná a ze Záhřebu do Splitu to trvá asi čtyři a půl hodiny, ale pobřežní silnice (Magistrála, D8) je pomalá, nádherná a v srpnu plná karavanů. Dubrovník je 600 km od Záhřebu a působí mnohem dál.

Řekové, Římané a palác

Řečtí kolonisté založili ve 4. století př. n. l. osady na Visu (Issa) a Hvaru (Pharos). Řím pobřeží pohltil a udělal z něj provincii Dalmácii, jejíž hlavní město Salona stálo za dnešním Splitem. Císař Dioklecián — místní rodák a člověk, který říši reorganizoval a pak abdikoval, což skoro žádný římský císař neudělal — si kolem let 295–305 postavil na břehu palác na odpočinek. Je to nejlépe dochovaná císařská rezidence na světě.

Chorvatské království, Uhry a Benátky

Slovanští Chorvati přišli v 7. století. Království vrcholilo za Tomislava kolem roku 925. Roku 1102 vstoupilo Chorvatsko do personální unie s Uhrami, která v různých podobách vydržela do roku 1918. Pobřeží mezitím z velké části připadlo Benátkám, jejichž okřídlený lev svatého Marka je dodnes vytesaný na branách a palácích od Rovinje po Korčulu — a jejichž vláda trvale utvářela dalmatskou architekturu, jídlo i nářečí.

Výjimkou byl Dubrovník, Ragusská republika, která zůstala nezávislá od roku 1358 do roku 1808 tím, že platila tribut tomu, kdo byl zrovna nejsilnější, a provozovala jednu z nejprohnanějších diplomacií Středomoří. Otroctví zrušila roku 1416, staletí před většinou Evropy.

Habsburkové, Jugoslávie, válka

Vnitrozemí drželi po staletí Habsburkové; Napoleon ukončil Benátky a nakrátko vytvořil Ilyrské provincie. Roku 1918 vstoupilo Chorvatsko do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, později Jugoslávie. Druhá světová válka přinesla ustašovský loutkový stát a jeho zločiny a pak Titovu federativní Jugoslávii, v níž bylo Chorvatsko svazovou republikou a od šedesátých let jejím turistickým motorem.

Nezávislost a co bylo dál

Chorvatsko vyhlásilo nezávislost v červnu 1991. Následující vlastenecká válka si vyžádala kolem 20 tisíc životů. Vukovar byl 87 dní obléhán a zničen; Dubrovník ostřelovaly okolní kopce přes zimu 1991–92 — útok na památku UNESCO, který změnil mezinárodní mínění víc než cokoli jiného. Válka skončila roku 1995 operacemi Blesk a Bouře, které vrátily většinu okupovaného území a vyhnaly většinu srbského obyvatelstva Krajiny.

Trajektorie od té doby je vyrovnaná: NATO roku 2009, EU roku 2013 a euro i Schengen společně 1. ledna 2023. Turismus dnes tvoří asi pětinu HDP, což je zároveň úspěch země i její hlavní strukturální zranitelnost.

Chorvatsko má asi 3,8 milionu obyvatel a ubývá jich — emigrace po vstupu do EU, nízká porodnost a stárnutí populace vytvořily jeden z ostřejších demografických propadů v Evropě. Zhruba 90 % jsou Chorvati, se srbskou menšinou kolem 3 % a menšími bosňáckými, italskými, maďarskými a romskými komunitami.

Káva je ústřední společenská instituce a není o kofeinu. Idemo na kavu — „pojďme na kafe" — může znamenat dvě hodiny u venkovního stolku nad jedním espresem a odmítnout je mírně nespolečenské. Chorvatské posedávání v kavárnách na hlavu je skutečná statistická odchylka.

Klapa — dalmatský vícehlasý mužský zpěv a cappella — je na seznamu nehmotného dědictví UNESCO a je opravdu živá: uslyšíte ji v kamenných uličkách i v restauracích, bez ozvučení a bez ohlášení. Picigin, vymyšlený roku 1908 na splitské pláži Bačvice, je míčová hra hraná ve vodě po kolena, kde jde o to udržet míček ve vzduchu jakkoli, nejlépe efektně.

Fotbal má obrovský význam. Chorvatsko došlo roku 2018 do finále mistrovství světa a roku 2022 na třetí místo, a to z populace menší než Berlín; oslavy jsou národní události na úrovni nezávislosti. Házená, vodní pólo, basketbal i tenis produkují ze stejného malého základu hráče světové úrovně.

Chorvatština je jihoslovanský jazyk psaný latinkou, což ji dělá podstatně přístupnější, než by se zdálo — a Češi v ní poznají překvapivě hodně. Angličtinou se na pobřeží a u kohokoli pod padesát mluví běžně a dobře; v Istrii a Kvarneru je rozšířená němčina a italština.

Výslovnost je fonetická: c je „c", č a ć jsou obě zhruba „č", š je „š", ž je „ž" a j je „j". Čech to má všechno na klávesnici i v puse.

Městské hradby Dubrovníku měří v souvislém okruhu 1 940 metrů, jsou až 25 metrů vysoké a na pevninské straně šest metrů silné, se dvěma kulatými a čtrnácti hranatými věžemi a pevností Minčeta v nejvyšším bodě. Obchůzka trvá asi dvě hodiny, je to nejlepší jediná věc, kterou v zemi můžete udělat, a má se dělat hned po otevření nebo v posledních hodinách světla — polední slunce na bílém vápenci je nemilosrdné a fronta ještě horší.

Stradun, hlavní ulice, je vydlážděná vápencem vyleštěným do zrcadla šesti staletími kroků. Kolem něj stojí Knížecí palác, palác Sponza, františkánský klášter s jednou z nejstarších fungujících lékáren Evropy (1317) a katedrála. Ragusská republika, která to všechno postavila, přežila od roku 1358 do roku 1808 spíš diplomacií než silou, zrušila roku 1416 otroctví a zavedla ranou karanténu, která dala světu slovo.

Za hradbami: lanovka na horu Srđ kvůli výhledu a malému, střízlivému muzeu vlastenecké války na vrcholu; ostrov Lokrum deset minut lodí na koupání a za pávy; pláže Lapad a Banje; a Buža, bar dostupný dírou v hradbě se stolky na útesu nad mořem.

Poctivé varování: Dubrovník je extrémně přeplněný. Natáčení Hry o trůny udělalo z už tak oblíbeného města fenomén a výletní lodě umí naráz přidat tisíce jednodenních návštěvníků. Město dnes omezuje přílet výletních lodí i počty lidí uvnitř hradeb. Přijeďte v dubnu, květnu, říjnu nebo listopadu, přenocujte místo jednodenního výletu — a je to jiné místo.

Split je nejneobvyklejší město Chorvatska a možná i Středomoří. Kolem roku 305 si císař Dioklecián postavil na břehu u svého rodiště opevněný palác na odpočinek. Když byla v 7. století opuštěna Salona, její uprchlíci se nastěhovali dovnitř paláce — a už nikdy neodešli. O sedmnáct století později v něm pořád bydlí zhruba tři tisíce lidí.

Proto se zápis UNESCO týká obydlené čtvrti, ne památky. Císařovo mauzoleum je dnes katedrála svatého Domnia — pozoruhodný obrat, protože Dioklecián pronásledoval křesťany a Domnius byl jednou z jeho obětí. Peristyl, obřadní nádvoří paláce, je kavárenská terasa a koncertní scéna. Středověké domy jsou vklíněné do římských konstrukcí a rozlehlé sklepy pod nimi uchovávají půdorys paláce téměř netknutý.

Riva je nejlepší veřejný prostor v Chorvatsku a večerní špica — sobotní dopolední káva, vidět a být viděn — je opravdová místní instituce. Kopec Marjan, zalesněný a protkaný cestami, se zvedá přímo z města a u jeho paty jsou pláže. Meštrovićova galerie chová dílo největšího chorvatského sochaře v jeho vlastní vile.

Split je zároveň trajektovým uzlem střední Dalmácie: Hvar, Brač, Vis, Šolta i Korčula odsud odplouvají, což z něj dělá přirozenou základnu pro projíždění ostrovů.

Chorvatsko počítá 1 244 ostrovů, ostrůvků a útesů. Asi 50 je obydlených a možná tucet vidí většinu návštěvníků. Spojují je trajekty a katamarány Jadrolinije a dalších; trajekt na auto stojí málo, katamarán je rychlejší a jen pro pěší, a v srpnu se plní obojí — přejezd s autem rezervujte předem.

Severněji v Kvarnerském zálivu kombinují Krk, Rab, Cres a Lošinj středověká města s plážemi a jsou ze střední Evropy nejsnáz dosažitelné — Krk má most i letiště.

Plitvická jezera jsou nejnavštěvovanější přírodní lokalitou země a jednou z opravdu mimořádných krajin Evropy: šestnáct kaskádovitých jezer oddělených travertinovými hrázemi, které se pořád tvoří, jak minerálně bohatá voda ukládá uhličitan vápenatý kolem mechů a řas. Hráze rostou asi centimetr ročně, takže park je spíš geologický proces než statický útvar. Na seznamu UNESCO od roku 1979.

Praktické věci tu hrají větší roli než kdekoli jinde v zemi: rezervujte vstupenky online předem (počty jsou omezené), přijeďte na otevírací hodinu nebo po patnácté a počítejte s tím, že koupání je zakázané — je to vědecká rezervace, ne koupaliště. Chodníky jsou úzké a v hlavní sezóně jednosměrné.

Národní park Krka u Šibeniku je alternativou a donedávna dovoloval koupání pod vodopády Skradinski buk — to je dnes omezené, takže si aktuální pravidla ověřte. Je menší, snazší a dobře se kombinuje se šibenickou katedrálou.

Istrie je poloostrov ve tvaru srdce na severozápadě a kulturně je zpola italská — v několika městech je italština spoluúřední, jídlo má blíž k Furlansku než k Dalmácii a kopcová městečka vypadají jako Toskánsko s menším počtem návštěvníků.

Rovinj je klenot pobřeží; Pula má římský amfiteátr, šestý největší dochovaný na světě, ve kterém se dodnes konají koncerty; Motovun, Grožnjan a Hum (který se hlásí k titulu nejmenšího města světa) jsou kopcové vesnice, z nichž každá vydá na den. Motovunský les plodí bílé lanýže srovnatelné s albskými — exemplář o 1,31 kg nalezený tu roku 1999 držel světový rekord — a lov lanýžů se psy je legitimní, byť oturistněná aktivita.

Istrie je taky nejlepší chorvatskou oblastí pro bílá vína: vlajkovou odrůdou je Malvazija Istarska a producenti jako Kozlović, Coronica a Kabola si vybudovali skutečnou mezinárodní pověst.

Záhřeb je město, které návštěvníci vynechávají a neměli by. Je to habsburská metropole s milionem obyvatel, rakousko-uherskou architekturou, zelenou podkovou parků z 19. století a kavárenskou kulturou, která zastíní pobřeží. Horní město má gotickou katedrálu, kostel svatého Marka s taškovou střechou tvořící znaky a svatyni v Kamenné bráně. Trh Dolac je každé ráno břichem města.

Záhřebské Muzeum rozchodů — darované předměty ze skončených vztahů i s příběhy — patří k nejoriginálnějším muzeím Evropy a získalo cenu za inovaci Evropského muzea roku. Zdejší adventní trhy byly opakovaně zvoleny nejlepšími na kontinentu.

Chorvatské jídlo se dělí podél stejné linie jako všechno ostatní: pobřeží je středomořské — olivový olej, ryby, bylinky, grilované všechno — a vnitrozemí středoevropské, s paprikou, vepřovým a guláši, které by nepřekvapily v Maďarsku ani v Rakousku.

Regionální speciality, které stojí za hledání: istrijské lanýže, v létě černé a na podzim bílé; pažský sýr (paški sir) z ovcí pasoucích se na bylinách ošlehaných solí; dalmatský pršut sušený v bóře; kulen, paprikový salám ze Slavonie; a ústřice ze Stonu na Pelješci, jedené s citronem přímo na farmě.

Slovo, které hledáte, je konoba — tradiční hospoda, obvykle rodinná, často s krátkým ručně psaným jídelníčkem. Skoro vždycky je lepší a levnější než restaurace s laminovaným vícejazyčným menu a mužem před vchodem, který vás zve dovnitř.

V Chorvatsku se dělá víno asi 2 500 let — Řekové vysadili vinice na Visu a Hvaru ve 4. století př. n. l. a Starigradská pláň na Hvaru, dodnes obdělávaná v původním řeckém rozparcelování, je právě kvůli té kontinuitě na seznamu UNESCO. Země má přes 130 původních odrůd a skoro nic nevyváží, což znamená, že většinu z toho lze ochutnat jen na místě.

Destiláty znamenají rakiji: loza z hroznů, šljivovica ze švestek, travarica s bylinami a lékárensky chutnající istrijská biska s jmelím. Nabízí se jako pohostinnost a odmítnout tu první je těžší než ji přijmout. Maraschino, višňový likér ze Zadaru, se vyrábí od roku 1821 a objevuje se v klasických koktejlech po celém světě.

Pivo je Karlovačko a Ožujsko, se silnou řemeslnou scénou v Záhřebu. A místní nápoj, který stojí za jedno ochutnání, je bevanda — víno ředěné neperlivou vodou, které Dalmatinci pijí k obědu a považují to za naprosto normální.

Pobřeží je středomořské, vnitrozemí kontinentální a rozdíl je v lednu zhruba patnáct stupňů.

Nejlepší celkově: konec května až polovina června a září. Teplé moře, všechno otevřené, zvládnutelné davy a ceny hluboko pod srpnem. Pokud musíte v srpnu, rezervujte všechno měsíce dopředu a počítejte s tím, že trajekty, Plitvice i Dubrovník budou na kapacitě.

Většina českých návštěvníků jede do Chorvatska autem a od vstupu do Schengenu 1. ledna 2023 už na hranicích nejsou pravidelné kontroly. Z Prahy je to zhruba 900 km do Rijeky, 1 000 km do Zadaru a asi 1 150 km do Splitu — dá se to zvládnout za den, ale s dětmi a v sezóně počítejte s přenocováním.

Pelješacký most otevřený roku 2022 znamená, že už k Dubrovníku nemusíte projíždět bosenským územím u Neumu. Starší navigace a starší průvodci vás pořád vedou koridorem — obojí funguje, ale most je rychlejší a ušetří dvě hraniční stanoviště.

V autě povinně: reflexní vesta dosažitelná z místa řidiče, výstražný trojúhelník, lékárnička a náhradní žárovky. Alkohol za volantem: 0,5 ‰, ale pro řidiče do 24 let a profesionály nula. Rychlosti 50/90/110/130 km/h. Za den se svítí jen v zimním období, na rozdíl od Česka.

Chorvatsko má letiště v Záhřebu, Splitu, Dubrovníku, Zadaru, Pule, Rijece (na Krku) a Osijeku. Z Prahy létá přímo Croatia Airlines do Záhřebu celoročně a v sezóně (zhruba duben–říjen) létají přímé linky do Splitu, Dubrovníku, Zadaru a Puly — v zimě většina z nich nelétá vůbec.

Sezónnost letů je tu opravdu extrémní: destinace, kam se v srpnu dostanete přímým letem za dvě hodiny, může být v lednu dosažitelná jen s přestupem přes Vídeň, Mnichov nebo Záhřeb.

Autobusem jezdí přímé spoje z Prahy a Brna do Záhřebu, Splitu a dál po pobřeží, převážně v sezóně; cesta trvá 12–16 hodin. Vlakem to praktické není — spojení je pomalé, s přestupy a chorvatská železniční síť je řídká a zanedbaná.

Trajekty jsou druhou polovinou dopravního systému. Jadrolinija provozuje většinu trajektů na auta a část katamaránů, několik soukromých dopravců rychlé katamarány pro pěší na oblíbených trasách. Trajekty na auta jsou levné, katamarány rychlejší a vyprodané.

Po zemi jsou páteří autobusy, které pokrývají zemi mnohem lépe než řídká a pomalá železnice. Půjčené auto dává smysl pro Istrii, dalmatské vnitrozemí a národní parky; ve starých městech Dubrovníku a Splitu je přítěží, protože parkování je vzácné a drahé.

Bezpečnost: Chorvatsko patří k bezpečnějším zemím Evropy, s nízkou násilnou kriminalitou a schopnými záchrannými složkami (112). Praktická nebezpečí jsou přírodní, ne lidská: ostré slunce, mořští ježci na skalnatých vstupech, bóra pro jachtaře a — v malém počtu bývalých frontových oblastí mimo pobřeží — zbytkové miny. Odminování bylo rozsáhlé a turistické regiony jsou zcela čisté, ale nikdy nevstupujte do neoznačené opuštěné půdy ve vnitrozemí Liky, Banoviny a východní Slavonie a respektujte výstražné cedule.

Chorvatsko už není ta laciná destinace, jakou bývalo před deseti lety. Přijetí eura, členství v EU a turistický boom vyhnaly pobřežní ceny v hlavní sezóně blízko italské úrovni, zatímco vnitrozemí a mezisezóna zůstávají opravdu výhodné.

Dva strukturální body. Za prvé, sezónnost je extrémní: tentýž apartmán může v srpnu stát třikrát víc než v květnu a i Plitvice mají cenu vstupného odstupňovanou podle sezóny. Posunout cestu o tři týdny je nejúčinnější úspora, která existuje.

Za druhé, ryba se účtuje podle váhy a právě tam se účty kazí. Zeptejte se na cenu za kilo i na váhu ryby, než půjde na gril. Chorvati to dělají automaticky.

Co na šetření opravdu funguje: dát si marendu nebo gablec — pevné polední menu, které řada konob vaří pro místní za zlomek večerní ceny; jezdit trajekty na auta místo katamaránů; nakupovat na trzích (Dolac v Záhřebu, Pazar ve Splitu); a bydlet kdekoli o jednu ulici dál od nábřeží.

Typickým chorvatským ubytováním je apartmán — soukromý byt nebo pokoj v rodinném domě, často s kuchyní a terasou. Cedule sobe a apartmani podél každé pobřežní silnice jsou původní chorvatská sdílená ekonomika, předcházející platformám o desítky let, a na pobřeží zůstávají nejlepším poměrem cena/výkon.

Hotely se soustředí na obou koncích: hodně velkých resortních hotelů z doby socialismu, většinou zrekonstruovaných, a rostoucí počet malých designových hotelů ve starých městech. Střed je tenčí než v Itálii nebo ve Španělsku.

Kempování je tu výjimečně dobré — Chorvatsko má jedny z nejlépe hodnocených kempů Evropy, spousta z nich přímo u moře v Istrii a Kvarneru, a se silnou naturistickou tradicí sahající do šedesátých let (země byla evropským průkopníkem a Koversada u Vrsaru patřila k prvním účelově postaveným naturistickým střediskům vůbec).

Pobyt v majáku je chorvatská specialita, o které stojí za to vědět: zhruba tucet fungujících majáků na odlehlých ostrůvcích a mysech pronajímá apartmány, některé dostupné jen lodí a bez obchodu, restaurace či souseda. Rezervuje se hodně dopředu.

V hlavní sezóně rezervujte všechno — ubytování, trajekty s autem, Plitvice, dubrovnické hradby — s velkým předstihem. V květnu nebo v říjnu se dá improvizovat a země je díky tomu mnohem příjemnější.

Chorvatsko má deset památek světového dědictví, na zemi téhle velikosti neobvykle mnoho, a k tomu dlouhý seznam nehmotného dědictví.

Na seznamu nehmotného dědictví: zpěv klapa, krajkářství z Pagu, Hvaru a Lepoglavy, rytířský turnaj Sinjska alka, perníkářství severního Chorvatska, průvod zvoníků z Kastavu a středomořská strava, jak se praktikuje na dalmatském pobřeží.

Chorvatsko má pluralitní mediální krajinu a v žebříčcích svobody tisku se drží v horní polovině — lépe než většina sousedů, hůř než západoevropský průměr. HRT je veřejnoprávní vysílatel, Jutarnji list a Večernji list hlavní deníky, Index.hr a Telegram vedou online a Novosti, týdeník srbské menšiny, dělá jednu z nejlepších investigativ v zemi.

Opakující se problémy, na které organizace pro svobodu tisku upozorňují, jsou šikanózní žaloby (SLAPP) podávané na novináře s cílem finančně je vyčerpat — Chorvatsko jich mělo najednou stovky — politický tlak na veřejnoprávní médium a koncentrované vlastnictví. Fyzické ohrožení novinářů tu problém není, což ho výrazně odlišuje od části regionu.

Pro návštěvníka je to hlavně kontext. Prakticky: Chorvati diskutují o politice otevřeně a často vášnivě, vlastenecká válka a vztahy se Srbskem zůstávají citlivá témata, ke kterým je lepší přistupovat spíš nasloucháním než názorem, a anglicky psané zpravodajství o zemi je natolik řídké, že se před cestou vyplatí uložit si Total Croatia News.

Sportovní bilance Chorvatska je na 3,8 milionu obyvatel opravdu nepoměrná. Fotbalisté došli roku 2018 do finále mistrovství světa a roku 2022 na třetí místo; Luka Modrić získal roku 2018 Zlatý míč a přerušil tím desetiletí Messiho a Ronalda. Dinamo Záhřeb a Hajduk Split zemi dělí a to soupeření je dost vyhrocené na to, aby bylo samostatným sociologickým tématem.

Mimo fotbal: házená i vodní pólo přinesly olympijské zlato a vodní pólo je vyloženě dalmatská instituce — učí se v mořských ohradách Dubrovníku a Splitu. Basketbal dal světu Dražena Petroviće, jehož předčasná smrt roku 1993 se dodnes připomíná. Tenis vydal nepravděpodobné vítězství Gorana Ivaniševiće ve Wimbledonu 2001 z pozice divoké karty a později Marina Čiliće.

Sourozenci Kostelićovi, Janica a Ivica, se stali nejúspěšnější lyžařskou rodinou v dějinách olympiád — ze země, která prakticky nemá lyžařský průmysl. Trénovali v zahraničí za minimum peněz, což je celkem výstižné shrnutí toho, jak chorvatský sport funguje.

Pro návštěvníka: zápas Hajduku na Poljudu s Torcidou — nejstarší organizovanou fanouškovskou skupinou Evropy, založenou roku 1950 — je zážitek; a picigin na pláži Bačvice, hraný ve vodě po kolena od roku 1908, je zdarma, hraje se pořád a přijme každého, kdo je ochotný vypadat trapně.

Adaptér ani směnárnu nepotřebujete. Dvě věci, na které si nechte místo na cestu zpátky: olivový olej a lahev Plavce Malého, kterou doma nekoupíte.

Podělte se o své fotky z Chorvatska! Pošlete je na photos@kaufmann.wtf a rádi je tu uvedeme i s poděkováním.

Hradby Dubrovníku

1 940 metrů souvislého okruhu, až 25 m vysoké

Diokleciánův palác

Nepřetržitě obydlený od 7. století

Plitvice

Travertinové hráze rostou asi centimetr ročně

Rovinj

Benátská Istrie na konci dne

Zadar

Západ slunce, který Hitchcock označil za nejkrásnější na světě

Riva, Split

Nejlepší veřejný prostor v Chorvatsku

Hvar

Levandule a 2 700 hodin slunce ročně

Trogir

Románsko-gotické město na vlastním ostrůvku

Korčula

Dubrovník v malém, bez davů

Mořské varhany

Píšťaly pod schody, na které hrají vlny

Dalmatské vinice

2 500 let vinařství, přes 130 původních odrůd

Záhřeb

Habsburská metropole, kterou většina návštěvníků mine